Pokoření arciruiny Padem a cruefacem 9.11.2013
Napsal: 09 lis 2013, 19:02
Bylo mlhavé podzimní ráno, slunce lehce prosvítalo nehustou mlhou na hlavní město velké říše, vítr se opíral do korun stromů a poslední listy padaly k zemi. Vládce si rukou spokojeně promne vousy a dívá se na svoji odpočívající armádu. Moc dobře ví, že není jedna z nejpočetnějších, ovšem boje s démony a přízraky z cizí země ji dali nesporné zkušenosti. Vždy jako rychlí lesní predátoři blíží se lesem , aby překvapili zaskočené nepřátele. Tyto zkušenosti vládce použil i dnes v noci. A má být proč spokojen. Ve vzpomínce probírá každičký detail dnešní úspěšné výpravy s věrným přítelem ze sousední krajiny. Nemůže se ubránit pousmání nad vzpomínkou, kdy nosič s zakopl o kořen stromu a hlavou přistál přímo v medovině.
Vládce vstal od svého velkého dřevěného stolu a lehkou chůzí míří ke své paní, aby se s k ní přivinul. Dělá to tak po každé výpravě. Rituál, který si neodpustí… Sotva stačí sundat zbroj, slyší na nádvoří dusot kopyt a hluk. Chvíli přemýšlí,hluk zvenčí stále neslábne. Zamíří proto k oknu, aby zjistil, kdo způsobil ten rozruch. Je to posel přítele Pada. Posel sotva stačí popadnout dech … prve mu vládce příliš nerozumí , koktá a mele jedno přes druhé , ale pak vládce s otevřenými ústy naslouchá každičkému slovu. Jeho pán jej vyslal s poselstvím, že byla objevena arciruina. Zkušený vládce doposud neměl žádné zkušenosti s touto opevněnou zříceninou. Pouze je zná z vyprávění a ví, že arciruinu dobývají převážně démoni a přízraky z jiné země. Byl si vědom, že nesmí zahálet. Okamžitě vyslal posla zpět k Padovi s informací, že spojí svá vojka nedaleko jeho hlavního města.
Vládce okamžitě svolá svůj lid a mobilizuje armádu. Lidu praví, že pokud bude dnešní výprava úspěšná, čekají všechny dobré časy. Ještě lepší, než ty nynější dobré. Lid i vojáci dobře ví, že vládce je moudrý a zkušený, proto leč chvatně ale precizně připravují armádu na cestu. Vládce zamíří do svého paláce a zamíří k velké truhle. Včera čaroval a chce si být jist, že kouzla ještě fungují…. ano, tajemná slůvka stále zní truhlou, kouzla jsou stále připravena a lze je použít i pro dnešní výpravu na arciruinu. Na dně truhly leží tajemná věc...vládce ji zvedne, ano je to,co hledal. Jsou to kouzelné vodní kotníčkové ponožky. Ty získal od svého otce, který je získal od monster. Vodní magické kotníčkové ponožky chránili toho,kdo je nosil i celou jeho armádu od hlubokých a zrádných vod, možná je dnes bude potřebovat. Vládce pak truhlu opatrně zavře a jde se připravit na boj. Vezme si svoji magickou hůl, ustrojí se do své zbroje, strčí si za opasek několik tajemných váčků i magické ponožky... Během chvíle je tak vše hotovo a připraveno a vládce se svým vojskem míří na smluvené místo. Když dorazí , Pado už čeká a předává vládci informace o poloze a obraně arciruiny. Mají štěstí, nemusejí se prodírat územím démonů a přízraků z jiné země..směr jejich cesty vede jižně, do země věčného tepla.
Po kratičké pauze se dávají spojenecká vojska do pohybu. Procházejí územím temných hustých a magických lesů, divokých hor a míří do nehostinné pouště. Vládce moc dobře ví, že tato poušť je zrádná a postupují opatrně,ale není kam spěchat. V dálce nejsou vidět žádná vojska ani zvědové okolí jiných vládců... Když dojdou na vrchol té nejvyšší duny , rozprostře se před nimi monstrózní arciruina v temném pouštním údolí. Takovou ještě nikdy neviděli. Němě zírají na monstrózní stavbu, vypadala jako jedna z těch temných,co se zdává ve zlých snech. Nad jejími hradbami poletovali podivní černí ptáci se psíma hlavama. V hradních příkopech se pohybovali velcí jeleni se lvíma tlapama a po stromech lozili velmi zvláštní tvorové připomínající opice s křídly,které měly místo srstí černé peří. Okolím zněli zvláštní hlasy ..snad hlasy monster,snad hlasy těch příšer snad zbytky dávných zaklínadel.... Místo působilo velmi zvláštně, ve všech vyvolávalo ne pocit strachu,ale pocit obrovského respektu.
Vládce s Padem se na chvíli zastaví. „ Příteli“ praví vládce, „pokud ji zdoláme, je ti jasné, že nastanou doby hojnosti..?“ Pado přikývne a vojska se na jeho pokyn seskupí do bojových pozic.
Vládce se připravuje k boji,ovládá starodávné magie zděděné po dlouhé generace. Rozdělá oheň z dříví,které sám nasbíral, je ze zvláštních stromů ,které od pradávna využívají k temné magii čarodějové z dalekých zemí. Po chvíli začne oheň měnit svoji barvu a až ustane na modré barvě,je připraven kouzlit. Pevně se soustředí,vezme svoji hůl do ruky,hodí do ohně malý kožený váček s tajemným obsahem a začne pronášet zaříkadla nad každou částí jeho výstroje. Vládce pomalu začíná zahalovat modravý opar. Pomalu postupuje od země nahoru…Vládce nepřestává zaříkávat a opar zahalí celou jeho postavu...nyní je připraven k boji. Otočí se od ohně a podívá se směrem na ruinu.... dnes vodní magické kotníčkové ponožky potřebovat nebudou, nikde ani náznaku po temných vodách...
První průzkumníci pomalu pronikají k arciruině,ale nikde není ani náznak pohybu.
Lučištníci napřahují svoje luky, koně netrpělivě postávají a všude vládne bojové napětí. Spojenecká armáda dvou vládců obestoupila ruinu a čekají. Najednou začnou vylézat obávaná monstra .Vládce zvedne svoji hůl a zavelí k útoku. Modravý opar přechází na armádu a s mohutnou silou udeří na arciruinu. Šípy lučištníků začínají zahalovat oblohu a s velkou rychlostí dopadají na temné tvory podivných zjevů,tvorů obávaných,nelítostných,tvorů krvelačných. Rytíři pomalu postupují seřazeni v neprostupný šik, jezdci na koních dorážejí nepadlé ,neživé a nemrtvé. Vládce s Padem sledují svá vojska a po chvíli sami vyrážejí do boje. Mohutnými meči utínají monstrům hlavy,tlapy, křídla a brzy se změní bojistě v jednu černou louži... Byla to krev monster,krev temná jako jejich pověst. Krev temná,chladná,ale žíravá, pronikající skrz vše,na čem ulpí, ovšem magie vládce armádu uchrání. Odpor monster byl ale velmi slabý a padly hned v první vlně. Tohle nikdo nečekal,proto jsou vojáci stále ve střehu. Po chvíli všem dochází, že je po všem a společným výkřikem oslavují své veliké vítězství.
Po boji se seskupí obě vojska,založí tábor,rozdělají ohně a nechají dále působit kouzla a zaříkávadla. Nosiči přinášejí raněné spojence a ranhojiči zahaleni do červených oparů a s těžko srozumitelnými slovy, léčí zraněné. Kováři spravují poškozené zbroje a kontrolují koně. Vládci se posadí k velikému ohni, popíjejí medovinu a čekají,až nosiči posbírají z arciruiny všechny perly a poklady. Trvá to nějakou chvíli než přijdou velitelé ohlásit,že posbírali úžasných 72.172 kouzelných perel, které si vládci rozdělí spravedlivým dílem.
Spojenecká vojska počítají své ztráty…. žádné nejsou, u arciruiny nezůstal ani jediný padlý spojenecký voják. Vládce oživí zaklínadlem pár mrtvých monster a společně s armádou se chystají zpět k domovu. V tom se země mohutně zatřese, z korun stromů mizejí divní tvorové, černí ptáci padají k zemi a arciruina za ohromného hluku mizí pod zemí. Všichni se na to mlčky dívali, nikdy nic podobného neviděli. Tímto skončila další arciruina v propadlišti dějin. Místo ní se objevila krásná hustá oáza v poušti. Armády se pak vydají ke svým domovům a po cestě oslavují a zpívají vítězné písně.
Všechny hřeje na srdcím krásný pocit. Všichni po celém světě budou vědět, že i oni již patří mezi vládce monster…
Toho dne věděli, že nastanou časy hojnosti..a to nejen pro samotné vládce,ale i pro společenství,pro která vládci bojují...Dlouho budou vzpomínat na tu výpravu plnou napětí a dobrodružství...
Vládce vstal od svého velkého dřevěného stolu a lehkou chůzí míří ke své paní, aby se s k ní přivinul. Dělá to tak po každé výpravě. Rituál, který si neodpustí… Sotva stačí sundat zbroj, slyší na nádvoří dusot kopyt a hluk. Chvíli přemýšlí,hluk zvenčí stále neslábne. Zamíří proto k oknu, aby zjistil, kdo způsobil ten rozruch. Je to posel přítele Pada. Posel sotva stačí popadnout dech … prve mu vládce příliš nerozumí , koktá a mele jedno přes druhé , ale pak vládce s otevřenými ústy naslouchá každičkému slovu. Jeho pán jej vyslal s poselstvím, že byla objevena arciruina. Zkušený vládce doposud neměl žádné zkušenosti s touto opevněnou zříceninou. Pouze je zná z vyprávění a ví, že arciruinu dobývají převážně démoni a přízraky z jiné země. Byl si vědom, že nesmí zahálet. Okamžitě vyslal posla zpět k Padovi s informací, že spojí svá vojka nedaleko jeho hlavního města.
Vládce okamžitě svolá svůj lid a mobilizuje armádu. Lidu praví, že pokud bude dnešní výprava úspěšná, čekají všechny dobré časy. Ještě lepší, než ty nynější dobré. Lid i vojáci dobře ví, že vládce je moudrý a zkušený, proto leč chvatně ale precizně připravují armádu na cestu. Vládce zamíří do svého paláce a zamíří k velké truhle. Včera čaroval a chce si být jist, že kouzla ještě fungují…. ano, tajemná slůvka stále zní truhlou, kouzla jsou stále připravena a lze je použít i pro dnešní výpravu na arciruinu. Na dně truhly leží tajemná věc...vládce ji zvedne, ano je to,co hledal. Jsou to kouzelné vodní kotníčkové ponožky. Ty získal od svého otce, který je získal od monster. Vodní magické kotníčkové ponožky chránili toho,kdo je nosil i celou jeho armádu od hlubokých a zrádných vod, možná je dnes bude potřebovat. Vládce pak truhlu opatrně zavře a jde se připravit na boj. Vezme si svoji magickou hůl, ustrojí se do své zbroje, strčí si za opasek několik tajemných váčků i magické ponožky... Během chvíle je tak vše hotovo a připraveno a vládce se svým vojskem míří na smluvené místo. Když dorazí , Pado už čeká a předává vládci informace o poloze a obraně arciruiny. Mají štěstí, nemusejí se prodírat územím démonů a přízraků z jiné země..směr jejich cesty vede jižně, do země věčného tepla.
Po kratičké pauze se dávají spojenecká vojska do pohybu. Procházejí územím temných hustých a magických lesů, divokých hor a míří do nehostinné pouště. Vládce moc dobře ví, že tato poušť je zrádná a postupují opatrně,ale není kam spěchat. V dálce nejsou vidět žádná vojska ani zvědové okolí jiných vládců... Když dojdou na vrchol té nejvyšší duny , rozprostře se před nimi monstrózní arciruina v temném pouštním údolí. Takovou ještě nikdy neviděli. Němě zírají na monstrózní stavbu, vypadala jako jedna z těch temných,co se zdává ve zlých snech. Nad jejími hradbami poletovali podivní černí ptáci se psíma hlavama. V hradních příkopech se pohybovali velcí jeleni se lvíma tlapama a po stromech lozili velmi zvláštní tvorové připomínající opice s křídly,které měly místo srstí černé peří. Okolím zněli zvláštní hlasy ..snad hlasy monster,snad hlasy těch příšer snad zbytky dávných zaklínadel.... Místo působilo velmi zvláštně, ve všech vyvolávalo ne pocit strachu,ale pocit obrovského respektu.
Vládce s Padem se na chvíli zastaví. „ Příteli“ praví vládce, „pokud ji zdoláme, je ti jasné, že nastanou doby hojnosti..?“ Pado přikývne a vojska se na jeho pokyn seskupí do bojových pozic.
Vládce se připravuje k boji,ovládá starodávné magie zděděné po dlouhé generace. Rozdělá oheň z dříví,které sám nasbíral, je ze zvláštních stromů ,které od pradávna využívají k temné magii čarodějové z dalekých zemí. Po chvíli začne oheň měnit svoji barvu a až ustane na modré barvě,je připraven kouzlit. Pevně se soustředí,vezme svoji hůl do ruky,hodí do ohně malý kožený váček s tajemným obsahem a začne pronášet zaříkadla nad každou částí jeho výstroje. Vládce pomalu začíná zahalovat modravý opar. Pomalu postupuje od země nahoru…Vládce nepřestává zaříkávat a opar zahalí celou jeho postavu...nyní je připraven k boji. Otočí se od ohně a podívá se směrem na ruinu.... dnes vodní magické kotníčkové ponožky potřebovat nebudou, nikde ani náznaku po temných vodách...
První průzkumníci pomalu pronikají k arciruině,ale nikde není ani náznak pohybu.
Lučištníci napřahují svoje luky, koně netrpělivě postávají a všude vládne bojové napětí. Spojenecká armáda dvou vládců obestoupila ruinu a čekají. Najednou začnou vylézat obávaná monstra .Vládce zvedne svoji hůl a zavelí k útoku. Modravý opar přechází na armádu a s mohutnou silou udeří na arciruinu. Šípy lučištníků začínají zahalovat oblohu a s velkou rychlostí dopadají na temné tvory podivných zjevů,tvorů obávaných,nelítostných,tvorů krvelačných. Rytíři pomalu postupují seřazeni v neprostupný šik, jezdci na koních dorážejí nepadlé ,neživé a nemrtvé. Vládce s Padem sledují svá vojska a po chvíli sami vyrážejí do boje. Mohutnými meči utínají monstrům hlavy,tlapy, křídla a brzy se změní bojistě v jednu černou louži... Byla to krev monster,krev temná jako jejich pověst. Krev temná,chladná,ale žíravá, pronikající skrz vše,na čem ulpí, ovšem magie vládce armádu uchrání. Odpor monster byl ale velmi slabý a padly hned v první vlně. Tohle nikdo nečekal,proto jsou vojáci stále ve střehu. Po chvíli všem dochází, že je po všem a společným výkřikem oslavují své veliké vítězství.
Po boji se seskupí obě vojska,založí tábor,rozdělají ohně a nechají dále působit kouzla a zaříkávadla. Nosiči přinášejí raněné spojence a ranhojiči zahaleni do červených oparů a s těžko srozumitelnými slovy, léčí zraněné. Kováři spravují poškozené zbroje a kontrolují koně. Vládci se posadí k velikému ohni, popíjejí medovinu a čekají,až nosiči posbírají z arciruiny všechny perly a poklady. Trvá to nějakou chvíli než přijdou velitelé ohlásit,že posbírali úžasných 72.172 kouzelných perel, které si vládci rozdělí spravedlivým dílem.
Spojenecká vojska počítají své ztráty…. žádné nejsou, u arciruiny nezůstal ani jediný padlý spojenecký voják. Vládce oživí zaklínadlem pár mrtvých monster a společně s armádou se chystají zpět k domovu. V tom se země mohutně zatřese, z korun stromů mizejí divní tvorové, černí ptáci padají k zemi a arciruina za ohromného hluku mizí pod zemí. Všichni se na to mlčky dívali, nikdy nic podobného neviděli. Tímto skončila další arciruina v propadlišti dějin. Místo ní se objevila krásná hustá oáza v poušti. Armády se pak vydají ke svým domovům a po cestě oslavují a zpívají vítězné písně.
Všechny hřeje na srdcím krásný pocit. Všichni po celém světě budou vědět, že i oni již patří mezi vládce monster…
Toho dne věděli, že nastanou časy hojnosti..a to nejen pro samotné vládce,ale i pro společenství,pro která vládci bojují...Dlouho budou vzpomínat na tu výpravu plnou napětí a dobrodružství...
