19. července, 00:42 hráči fernetyl a metsys1 zničili arcizříceninu s 98497 ČP!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jejích vyprávění o hrdinském činu!
Blahobřejeme fernetyl a metsys1!
Re: Blahobřejeme fernetyl a metsys1!
Příběh rytířů klanu Notoriků
,,Výzkumníci se vrací!“ zvolal zbrojnoš na hradbách. Opravdu, na stezce bylo vidět pět postav zahalených do tmy, kráčejíc okol povozu, kde ležel jeden z nich, ten šestý, co se měl vrátit a doručit zprávy z území dalekých, probádaných i neprobádaných. Jediné co ho ještě drželo při životě, byla láhev zlatavého moku, kterou pevně svíral rukama. V dobách příměří se tento zlatý mok vařil ve varnách a podával v hospodách ku radosti a tanci všemu lidu Notorickému. V dobách temna a válek dával armádám sílu a krvelačnou touhu po vítězství. „Už jsou tady!“ zaznělo na ha hlídce.
Výzkumníci vjeli do města Kořalna. „Svolejte léčitelé!“ máme tady raněného. Zpráva o příjezdu se rychle šířila. Lidé vybíhali na královský rynek, před hospodu u Královského meče, kde výzkumníci zastavili. K povozu došli i lékaři - mistři vědění léčitelského. Je pozdě i zlatý léčivý mok už nepomůže. „Zavolejte krále!“ zaznělo sípavým hlasem, Výzkumník sebral poslední sílu, aby předal poselství, o tom co zjistil. Rozletěly se dveře od hospody, na rynek vstoupil král Fernetyl v rukou držíc půllitr zlatavého moku. Přišel k povozu a zahleděl se do spáleného obličeje výzkumníka, pevně stiskl jeho ruku a pravil. „Mluv cos viděl! Pane můj, viděl jsem v horách, na jezerech léčivé to vody, kterou používáme k výrobě našeho zlatavého moku, ruinu povstat ze samého pekla. Ruinu vysokých hradeb, železných bodců a tisíce temných monster. Obrovských to sběratelů, kteří kradou v našich městech, Železných golemů s bodci na svých ramenou, Bojové orky s kopím dlouhým v sedle krvelačných vlků, Ohnivé okřídlené gargoulle šlehajíc oheň ze svých chřtánů, Jedovaté jehlosaury s tisící otrávených jehel na svém těle, Čarodějnice vyvržené peklem, Duchy tančíc přímo v ohni a Veliké hadonohy zrůdné to stvoření. Byli to poslední slova, které předal a tím splnil svůj úkol. Zavřel oči a skonal. „Poklekněte!“ zvolal král ke všemu lidu, vzdejte čest tomuto chlapci. Sám poklekl a jedním hltem dopil do dna. „Grrr, amen“ Král vstal. Vyvalte sudy a do zbraně, rozešlete zprávy všem Notorikům, čeká nás velká bitva o to co je nám nejdražší o naše tekuté zlato. Zprávy se šířily rychle a poslové došli i ke králi Metsys 1, který byl spojencem krále Fernetyla a bok po boku zdolali již mnoho bitev a vypili hektolitry zlatavého moku. Král Metsys 1 přečetl zprávu a ihned obeslal hrdinku princeznu Elektru - která stála vždy v čele jeho vojsk, obeslal všechny své mudrce a rádce války znalé a všichni se poté vydali ke králi Fernetylovi na válečnou poradu. Sešli se ve věží vizionářů, aby pomocí kouzel a kouzelného orákula nahlédli do vysokých hor, co se tam vlastně temného skrývá. „Tak je to pravda “ pronesl tichým a zamyšleným hlasem král Ferentyl. Všichni oněměli v úžasu, nad tím co spatřili. Je třeba jednat a zničit to temné prokleté zlo, které povstalo přímo z lůna pekelného ohně. K velké radě byli sezváni váleční rádcové, mágové a taky mocný čaroděj Zaklínač lahváčů , který byl posléze zvolen jako vůdce spolu s princeznou Electrou do čela armády, která se měla utkat v blízké době s tímto zlem, které napadlo naší Svatou zemi. Byli povoláni žoldáci, kteří byli vycvičení k překonání hradeb, svojí krvežíznivostí a oddaností byli pro svého krále i odhodlání zemřít. „Vyvalte sudy!“ zavelel král Fernetyl. Napijte se zlatého moku a získejte sílu z pramenů horských jezer z obilí polí našich, chmele zeleného, budete ji hodně potřebovat. „Dejte se na pochod!“ zavelel. Zpráva o válečném pochodu se donesla i do Troppau, kde se na pochod smrti vydali stovky tisíc žoldnéřů. V prokletých lesích středozemských se přidali k žoldnéřům krále Fernetyla a společně se v měsíčním svitu vydali k východu k horským jezerům. Na místo dorazili krátce po půlnoci, při své smůle zrovna v hodině tajemné a čarodějné, kdy temné síly nabývají na síle. Musíme jednat rychle, podřezat krky těm stvůrám poslat je kam patří „Do pekla s nimi!“ zaznělo z davu. Statisícová armáda se za bujarého pokřiku dala k útoku. Zatím co první žoldnéři už překonávali hradby, na chvostu armády se ještě dopíjeli lahváče zlatavého moku. „Střízlivé nás nedostanou!“ zaznělo - toť častý bojový pokřik Notoriků. Nestvůry byli na útok již připravení, ale nečekali takovou odvahu hrdlořezů oblečených v temný šat, s maskou zakrývající tvář. Odraz svitu měsíce, mečů žoldáků bylo vidět po celém království. Smrtelná to záře věštila, že se stále bojuje a je naděje na lepší zítřek. Síla nestvůr byla zničující. Mnozí žoldáci padli už na hradbách, kde v pekelném ohni tančili tanec smrti Ohnivý duchové. Ti co zdolali hradby, měli za úkol zničit co největší počet Jedovatých jehlosaurů, kteří jsou známí silou svého jedovatého útoku. Záře mečů pomalu odeznívá, jen sem tam nocí zazáří záblesk naděje, to umírají ti poslední žoldáci. Splnili svůj hořký, smutný úkol zničit co největší počet ohavných nestvůr a připravit bojiště pro další útok. Zatím co nestvůry nic netušíc slaví vítězství, vizionáři Notoriků ve svých oráculech pečlivě sledovali bitvu a poznatky předali králům klanu Notoriků, kteří chystají armádu k dalšímu boji. K boji za to co jim tady zanechali předkové za svobodu a zlatavý mok. „Zavolejte hrdiny, vojevůdce!“ pravil král Fernetyl. Na jeho rozkaz se do hospody u Královského meče dostavil mocný čaroděj Zaklínač lahváčů a princezna Elektra. Všichni poté usedli spolu k dubovému stolu, kde již staří králové domlouvali bitvy a uzavírali spojenectví. Šenkýřka jim načepovala zlatavého moku a porada začala. Porada to byla krátká tak tři a půl sudu nic víc nic míň, nebyl čas na dlouhé taktiky, bylo nutné zastavit to zlo navždy a nejlépe hned, než nestvůry najdou znovu sílu. Mezitím se už shromáždila v prokletých lesích středozemských vojska obou armád a čekali na své vojevůdce. Zaklínač lahváčů a Elektra nasedli na své koně a vyjeli vstříc armádě, s poselstvím a taktikou, kterou spolu dohodli v hospodě. Zaklínač lahváčů předstoupil před vojska a svým mocným kouzlem po vypití zlatavého moku vzešla vytrvalost armády a odolnost spojeneckých vojsk. Poté povolal léčitele a předal jim kouzla oživení, kouzla, jenž vrací mrtvé k životu. „Je čas vyrazit!“ zvolala Princezna Elektra. Oděná ve Vlčí masku pozvedla k nebi svůj meč a zavelela k pochodu. Čím blíže vojska přicházela k horám, bylo z dálky slyšet jekot a řev nestvůr, krajem zaváněl mrtvolný pach. Apokalypsa, arcizřícenina, kterou stvořilo samé peklo, takový obraz se naskytl armádě, když vyšla z lesa a pohlédla vzhůru k horám. „Sesedněte z koní!“ zazněl rozkaz. Armáda nabrala sílu ze zlatavého moku a čekala na povel k útoku. „ Střízlivé nás nedostanou!“ zvolal mocný čaroděj. „Útoooook!!!“ Těžcí kušostřelci pozvedli k nebi své kuše a tisíce šípů poslali směrem na ruinu, hroty se zaleskly nad obzorem a začali padat k zemi. Těžký to úder na Ohnivé gargoulle , jenž povzlétly nad hradby a šípy v nich našli svůj cíl. Zlatí pegasové přelétli hradby a pod jejich silnými kopyty umírají Bojový orkové, neodrazí útok a padají k zemi, po ruině běhají zdivočelí vlci, kteří ztratili své pány, ale i ti jsou nakonec za silného vytí ubiti. „Brána je volná“ Do ruiny vtrhla celé armády v čele s hrdiny zničit a dorazit toto temné zlo. „Za zlatavý mok!“ zaznělo ruinou. Vojska klanů Notoriků udělují ránu za ránou, monstra takový nápor nečekala, nemají sílu odolat smrtonosnému ataku. Za silného řevu a jekotu padají nestvůry k zemi. Je dobojováno. „Vítězství!“ Zbylí chrabří, prodírajíce se skrze masy těl, zpívají oslavné písně. Léčitelé oživují pomocí kouzel zemřelé. Za hrozného rachotu začínají padat hradby, ruina se začíná propadat tam odkud vzešla do samotného pekla. „Utíkejte“ Armáda vychází z brány a pozoruje mizící ruinu, jen zbrojnoši ještě hledají ve sklepeních poklady, které nakradli monstra lidem z klanu Notoriků. „Ó můj bože!“ zazní pod řítící se branou. To poslední ze zbrojnošů prchá držíc v rukou truhlu plnou černých perel. Spřátelené armády se rovným dílem rozdělí o nalezené poklady a v čele svých hrdinů se vydávají zpět do svých království zvěstovat svému lidu zprávu o velikém vítězství nad temným zlem. Po příchodu armád nastanou bujaré oslavy, králové vyhlásí amnestii a propustí ze žalářů všechny střízlivé za slibu, že budou holdovat zlatavému moku tak, jak po staletí jejich předkové klanu Notoriků.
Sude náš
jenž jsi naražený.
Roztoč se pípo Tvá,
buď vůle Tvá.
Po všech hospodách
a odpusť nám naší střízlivost,
jakož i mi odpouštíme našim šenkýřkám.
Uveď nás v naše království
a zbav nás všech
protivných abstinentů.
Amen
,,Výzkumníci se vrací!“ zvolal zbrojnoš na hradbách. Opravdu, na stezce bylo vidět pět postav zahalených do tmy, kráčejíc okol povozu, kde ležel jeden z nich, ten šestý, co se měl vrátit a doručit zprávy z území dalekých, probádaných i neprobádaných. Jediné co ho ještě drželo při životě, byla láhev zlatavého moku, kterou pevně svíral rukama. V dobách příměří se tento zlatý mok vařil ve varnách a podával v hospodách ku radosti a tanci všemu lidu Notorickému. V dobách temna a válek dával armádám sílu a krvelačnou touhu po vítězství. „Už jsou tady!“ zaznělo na ha hlídce.
Výzkumníci vjeli do města Kořalna. „Svolejte léčitelé!“ máme tady raněného. Zpráva o příjezdu se rychle šířila. Lidé vybíhali na královský rynek, před hospodu u Královského meče, kde výzkumníci zastavili. K povozu došli i lékaři - mistři vědění léčitelského. Je pozdě i zlatý léčivý mok už nepomůže. „Zavolejte krále!“ zaznělo sípavým hlasem, Výzkumník sebral poslední sílu, aby předal poselství, o tom co zjistil. Rozletěly se dveře od hospody, na rynek vstoupil král Fernetyl v rukou držíc půllitr zlatavého moku. Přišel k povozu a zahleděl se do spáleného obličeje výzkumníka, pevně stiskl jeho ruku a pravil. „Mluv cos viděl! Pane můj, viděl jsem v horách, na jezerech léčivé to vody, kterou používáme k výrobě našeho zlatavého moku, ruinu povstat ze samého pekla. Ruinu vysokých hradeb, železných bodců a tisíce temných monster. Obrovských to sběratelů, kteří kradou v našich městech, Železných golemů s bodci na svých ramenou, Bojové orky s kopím dlouhým v sedle krvelačných vlků, Ohnivé okřídlené gargoulle šlehajíc oheň ze svých chřtánů, Jedovaté jehlosaury s tisící otrávených jehel na svém těle, Čarodějnice vyvržené peklem, Duchy tančíc přímo v ohni a Veliké hadonohy zrůdné to stvoření. Byli to poslední slova, které předal a tím splnil svůj úkol. Zavřel oči a skonal. „Poklekněte!“ zvolal král ke všemu lidu, vzdejte čest tomuto chlapci. Sám poklekl a jedním hltem dopil do dna. „Grrr, amen“ Král vstal. Vyvalte sudy a do zbraně, rozešlete zprávy všem Notorikům, čeká nás velká bitva o to co je nám nejdražší o naše tekuté zlato. Zprávy se šířily rychle a poslové došli i ke králi Metsys 1, který byl spojencem krále Fernetyla a bok po boku zdolali již mnoho bitev a vypili hektolitry zlatavého moku. Král Metsys 1 přečetl zprávu a ihned obeslal hrdinku princeznu Elektru - která stála vždy v čele jeho vojsk, obeslal všechny své mudrce a rádce války znalé a všichni se poté vydali ke králi Fernetylovi na válečnou poradu. Sešli se ve věží vizionářů, aby pomocí kouzel a kouzelného orákula nahlédli do vysokých hor, co se tam vlastně temného skrývá. „Tak je to pravda “ pronesl tichým a zamyšleným hlasem král Ferentyl. Všichni oněměli v úžasu, nad tím co spatřili. Je třeba jednat a zničit to temné prokleté zlo, které povstalo přímo z lůna pekelného ohně. K velké radě byli sezváni váleční rádcové, mágové a taky mocný čaroděj Zaklínač lahváčů , který byl posléze zvolen jako vůdce spolu s princeznou Electrou do čela armády, která se měla utkat v blízké době s tímto zlem, které napadlo naší Svatou zemi. Byli povoláni žoldáci, kteří byli vycvičení k překonání hradeb, svojí krvežíznivostí a oddaností byli pro svého krále i odhodlání zemřít. „Vyvalte sudy!“ zavelel král Fernetyl. Napijte se zlatého moku a získejte sílu z pramenů horských jezer z obilí polí našich, chmele zeleného, budete ji hodně potřebovat. „Dejte se na pochod!“ zavelel. Zpráva o válečném pochodu se donesla i do Troppau, kde se na pochod smrti vydali stovky tisíc žoldnéřů. V prokletých lesích středozemských se přidali k žoldnéřům krále Fernetyla a společně se v měsíčním svitu vydali k východu k horským jezerům. Na místo dorazili krátce po půlnoci, při své smůle zrovna v hodině tajemné a čarodějné, kdy temné síly nabývají na síle. Musíme jednat rychle, podřezat krky těm stvůrám poslat je kam patří „Do pekla s nimi!“ zaznělo z davu. Statisícová armáda se za bujarého pokřiku dala k útoku. Zatím co první žoldnéři už překonávali hradby, na chvostu armády se ještě dopíjeli lahváče zlatavého moku. „Střízlivé nás nedostanou!“ zaznělo - toť častý bojový pokřik Notoriků. Nestvůry byli na útok již připravení, ale nečekali takovou odvahu hrdlořezů oblečených v temný šat, s maskou zakrývající tvář. Odraz svitu měsíce, mečů žoldáků bylo vidět po celém království. Smrtelná to záře věštila, že se stále bojuje a je naděje na lepší zítřek. Síla nestvůr byla zničující. Mnozí žoldáci padli už na hradbách, kde v pekelném ohni tančili tanec smrti Ohnivý duchové. Ti co zdolali hradby, měli za úkol zničit co největší počet Jedovatých jehlosaurů, kteří jsou známí silou svého jedovatého útoku. Záře mečů pomalu odeznívá, jen sem tam nocí zazáří záblesk naděje, to umírají ti poslední žoldáci. Splnili svůj hořký, smutný úkol zničit co největší počet ohavných nestvůr a připravit bojiště pro další útok. Zatím co nestvůry nic netušíc slaví vítězství, vizionáři Notoriků ve svých oráculech pečlivě sledovali bitvu a poznatky předali králům klanu Notoriků, kteří chystají armádu k dalšímu boji. K boji za to co jim tady zanechali předkové za svobodu a zlatavý mok. „Zavolejte hrdiny, vojevůdce!“ pravil král Fernetyl. Na jeho rozkaz se do hospody u Královského meče dostavil mocný čaroděj Zaklínač lahváčů a princezna Elektra. Všichni poté usedli spolu k dubovému stolu, kde již staří králové domlouvali bitvy a uzavírali spojenectví. Šenkýřka jim načepovala zlatavého moku a porada začala. Porada to byla krátká tak tři a půl sudu nic víc nic míň, nebyl čas na dlouhé taktiky, bylo nutné zastavit to zlo navždy a nejlépe hned, než nestvůry najdou znovu sílu. Mezitím se už shromáždila v prokletých lesích středozemských vojska obou armád a čekali na své vojevůdce. Zaklínač lahváčů a Elektra nasedli na své koně a vyjeli vstříc armádě, s poselstvím a taktikou, kterou spolu dohodli v hospodě. Zaklínač lahváčů předstoupil před vojska a svým mocným kouzlem po vypití zlatavého moku vzešla vytrvalost armády a odolnost spojeneckých vojsk. Poté povolal léčitele a předal jim kouzla oživení, kouzla, jenž vrací mrtvé k životu. „Je čas vyrazit!“ zvolala Princezna Elektra. Oděná ve Vlčí masku pozvedla k nebi svůj meč a zavelela k pochodu. Čím blíže vojska přicházela k horám, bylo z dálky slyšet jekot a řev nestvůr, krajem zaváněl mrtvolný pach. Apokalypsa, arcizřícenina, kterou stvořilo samé peklo, takový obraz se naskytl armádě, když vyšla z lesa a pohlédla vzhůru k horám. „Sesedněte z koní!“ zazněl rozkaz. Armáda nabrala sílu ze zlatavého moku a čekala na povel k útoku. „ Střízlivé nás nedostanou!“ zvolal mocný čaroděj. „Útoooook!!!“ Těžcí kušostřelci pozvedli k nebi své kuše a tisíce šípů poslali směrem na ruinu, hroty se zaleskly nad obzorem a začali padat k zemi. Těžký to úder na Ohnivé gargoulle , jenž povzlétly nad hradby a šípy v nich našli svůj cíl. Zlatí pegasové přelétli hradby a pod jejich silnými kopyty umírají Bojový orkové, neodrazí útok a padají k zemi, po ruině běhají zdivočelí vlci, kteří ztratili své pány, ale i ti jsou nakonec za silného vytí ubiti. „Brána je volná“ Do ruiny vtrhla celé armády v čele s hrdiny zničit a dorazit toto temné zlo. „Za zlatavý mok!“ zaznělo ruinou. Vojska klanů Notoriků udělují ránu za ránou, monstra takový nápor nečekala, nemají sílu odolat smrtonosnému ataku. Za silného řevu a jekotu padají nestvůry k zemi. Je dobojováno. „Vítězství!“ Zbylí chrabří, prodírajíce se skrze masy těl, zpívají oslavné písně. Léčitelé oživují pomocí kouzel zemřelé. Za hrozného rachotu začínají padat hradby, ruina se začíná propadat tam odkud vzešla do samotného pekla. „Utíkejte“ Armáda vychází z brány a pozoruje mizící ruinu, jen zbrojnoši ještě hledají ve sklepeních poklady, které nakradli monstra lidem z klanu Notoriků. „Ó můj bože!“ zazní pod řítící se branou. To poslední ze zbrojnošů prchá držíc v rukou truhlu plnou černých perel. Spřátelené armády se rovným dílem rozdělí o nalezené poklady a v čele svých hrdinů se vydávají zpět do svých království zvěstovat svému lidu zprávu o velikém vítězství nad temným zlem. Po příchodu armád nastanou bujaré oslavy, králové vyhlásí amnestii a propustí ze žalářů všechny střízlivé za slibu, že budou holdovat zlatavému moku tak, jak po staletí jejich předkové klanu Notoriků.
Sude náš
jenž jsi naražený.
Roztoč se pípo Tvá,
buď vůle Tvá.
Po všech hospodách
a odpusť nám naší střízlivost,
jakož i mi odpouštíme našim šenkýřkám.
Uveď nás v naše království
a zbav nás všech
protivných abstinentů.
Amen
Naposledy upravil(a) metsys1 dne 21 črc 2013, 09:45, celkem upraveno 3 x.
Re: Blahobřejeme fernetyl a metsys1!
- 7 zřícenina.jpg (136.15 KiB) Zobrazeno 6272 x
- zřícenina7.jpg (132.87 KiB) Zobrazeno 6272 x
- zřícenina07.jpg (137.48 KiB) Zobrazeno 6272 x
- 7.jpg (43.09 KiB) Zobrazeno 6272 x
- Přílohy
-
- 7 zřícenina.jpg (136.15 KiB) Zobrazeno 6274 x
Naposledy upravil(a) metsys1 dne 20 črc 2013, 19:47, celkem upraveno 1 x.
Re: Blahobřejeme fernetyl a metsys1!
Ahoj!
Děkujeme za skvělou povídku. Brzy bude vám a fernetyl vydána odměna ve hře.
Hezký den.
Děkujeme za skvělou povídku. Brzy bude vám a fernetyl vydána odměna ve hře.
Hezký den.