Blahobřejeme hráčovi hnida!

[Darebacek]

11. června, 11:13 hráč s takovým milým nickem zbořil sedmičku!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na vyprávění o hrdinském činu!

[hnida]

Bylo to jen takové malé království. Král Hnida, mladý a nezkušený, se procházel po svém hradě a přemýšlel. Nedávno mu zemřel otec. Byl to věhlasný válečník, moudrý panovník známý v širokém okolí. Zato Hnida byl dvacátník bez zkušeností jak s vládou a intrikami, tak v boji. Naštěstí měl moudré rádce, mocného mága ve věži a před pár týdny si najal velmi zkušenou bojovnici jménem Nebožka. Ta už za sebou měla nemálo slavných bitek, dostala se z několika léček a prošla už pěkný kus světa. A jak tak chodil po cimbuří, dumal, jak se alespoň trochu vyrovnat svému slavnému otci. Všichni si o něm myslí, jaký je to nezkušený slaboch neotrkaný boji. On takový není, ale žil ve stínu otce a neměl příležitost něco dokázat. Najednou ho vyrušily rychlé kroky po schodišti na cimbuří. Ohlédl se a uviděl uříceného kapitána zvědů. Už z dálky bylo vidět, že prošel něčím hrozným. Byl otrhaný, kožená zbroj od krve a bláta, velký krvavý šrám na tváři. Sotva popadal dech. Když mluvit, musel se opřít o zeď.

Začal vyprávět. Zrovna jel se svou skupinkou na jihozápad, když si všimli kouře. Tak se vydali zjistit, co se děje. Dorazili do vesničky, která byla kompletně vypálena, všude se válely mrtvoly elfů i domácích zvířat. Kdo to mohl udělat, pomyslel si. Najednou uslyšeli slabé sténání. Pod obrovským trámem našli staršího elfa, zle zraněného. Ihned jej osvobodili. A on, poté co popadl dech, řekl, co se stalo. Bylo normální odpoledne, najednou do vesnice vtrhly hordy monster a vraždili a pálili úplně vše. On jen zázrakem přežil. A tak se kapitán se svou skupinkou vydal hledat doupě příšer. Netrvalo dlouho a zpozorovali několik orků. Chvíli je stopovali, až se dostali k úpatí hor. Tam už zdáli viděli kroužit spousty gargoyl a nepočítaně golemů, orků, duchů a ostatních potvor. Koně nechali v lese a ještě chvíli sledovali, kam ty příšery míří, až to uviděli. Byla to obrovská ruina starobylého hradu. Ano, to musela být ona. Už jako děti o ní slyšeli. Arcizřícenina. Prošli opatrně průsmykem, tak aby je nikdo neviděl a uviděli obří železnou bránu. Dál už se neodvážili. Podrobně si zaznamenali polohu zříceniny a vydali se na cestu zpět, aby mohli sdělit, co našli. Šli opatrně hustým lesem, když je náhle ze zálohy napadlo několik duchů a čarodějnic. Začali po nich metat kouzla. Kapitán na nic nečekal a zavelel k úprku. Rychle se vyšvihl na svého hnědáka a tryskem se snažil dostat co nejdál od těch pekelných potvor. Ostatní to štěstí neměli. Všichni do jednoho zahynuli. On jediný to přežil, i když utrpěl několik zranění.

Po tomto vyprávění se Hnida rozhodl rychle. Cítil šanci dokázat, že není slaboch a budižkničemu, jak si o něm spousta lidí šušká. Svolal nejlepší špiony a generály. Špioni promptně vyrazili na cestu a generálové dostali rozkaz, aby co nejdříve připravili vojsko k útoku. Pak si nechal zavolat dvorního mága a řekl mu, ať připraví kouzla a lektvary. Hned poté vyrazil do zbrojnice. Došel až ke zbroji svého otce. Po jeho smrti ve velké bitvě ji nechal opravit. Potěžkal si jeho meč, zkusil vzít štít. Nasadil přilbici. Ano, řekl si, tato zbroj bude hodna další velké bitvy.

Druhý den ráno se vrátili špioni. Jejich velitel vypadal sklesle. Počal vyprávět, co před pár hodinami viděl. Podařilo se mu najít průchod stokou až dovnitř do starobylé ruiny. A to co tam viděl jej opravdu ohromilo. Tisíce různých příšer, spousta nadpřirozených entit, všude samá havěť. Jeho odhady šli do desetitisíců. Tohle nikdy před tím neviděl. Radši hned nepozorován zmizel a tryskem se rychle vrátil zpět.

Mezitím všude vládl velký shon. Nebojácná válečnice Nebožka, už v plné zbroji, udělovala příkazy. Všude se rojili vojáci v plné polní, spousta jezdců na koních a střelci. Připravovali se i najatí vrazi, jejich chladná ocel jistě brzy ochutná slizkou krev kreatur. Hnida povolal spřátelené harpyje z nedaleké jeskyně. V klášteře se připravovali tisíce kněžek a ranhojiček. Zítra budou mít asi hodně práce. Nad mágovou věží plápolalo mihotavé světlo z připravovaných zaklínadel. Několik jich už seslal, aby zvedl morálku vojska. Jistě ji všichni budou potřebovat.

Druhý den brzy ráno vyrazili. V čele jel král Hnida, po jeho levici byl dvorní mág a po pravici udatná Nebožka. Cesta probíhala v poklidu, ale jak se blížili k horám, začala být cítit nervozita. Vojáci se ošívali, někteří se modlili ke svým bohům, jiní jen strnule hleděli vpřed. Hnida nechal zastavit vojsko a předstoupil před všechny na svém běloušovi. Zvolal ke své armádě několik vět o chrabrosti a slávě, aby zvedl morálku a hlavně aby čaroděj měl čas seslat svá kouzla. Ten jen šeptavě drmolil zaklínadla a z jeho hole tryskala energie, která proudila do všech okolo. Pak vyrazili dál.

Už byli na úpatí, když je spatřili okřídlené gargoyly. Ty se skřekem zmizeli ve skalách, tím směrem, kde byla arciruina. A ozval se hřmotný lomoz, jak se otevíral obrovská železná brána. Bylo slyšet dupání tisíců noh, kopyt a kdovíčehoještě. Bylo slyšet syčení a šustot křídel. A pak to uzřeli. Z hor se začali valit hordy orků a golemů, okolo se proháněly gargoyly a duchové a vzadu bylo vidět spousty jehlosaurů s šipkama tak nebezpečnýma, že stačila jedna, aby skolila koně. Také tam byli vidět mocné čarodějnice pekla a a mistry magie hadonohy. Někteří vojáci s výkřiky začali utíkat. Generálové měli co dělat, aby udrželi vojáky pohromadě. Štěkali rozkazy na všechny strany. Ale všem bylo jasné, že tohle vyhrát nemohou. Arcimág rychle vytahoval a předčítal mocné svitky a z jeho hole se kouřilo. Vtom Hnidu napadla spásná myšlenka. Vyslal nejdřív najaté žoldáky a hrdlořezy, aby zastavili první nápor. A tak rozdělil vojsko. Obě křídla sprintovala do stran, část jezdectva a harpyíjí se schovala v lese. Strategie byla jednoduchá. Nalákat breberky, které viděly jen část armády a pak je sevřít do kleští. Příšery si myslely, že jdou za jasným vítězstvím, takže ani nepoužili žádnou taktiku, jen střemhlavě naběhly na početnou jednotku vrahů a assassinů. Byla to řež, všude stříkala krev a létaly usekané hlavy a končetiny. Ale Hnida stále čekal. Když to vypadalo, že už jsou skoro všichni žoldáci mrtvi, zadul na svůj obrovský roh a zavelel k útoku křídel. Koně ržáli, zem se pod dupotem kopyt vlnila. Lukostřelci kosili vše, co se ve vřavě hýbalo. Mágové chrlili svá kouzla a čáry. Pěchota spěchala, aby na ni něco zbylo. Tento útok ze stran rozdělil běsnící potvory a tu přišel znovu signál rohem a tryskem vyrazila jízda z lesa podporovaná harpyjemi ze vzduchu. S nimi Hnida s výrazem šílence a Nebožka s bojovým pokřikem. Šílená vřava, mocná kouzla, spousta krve a vnitřností létalo vzduchem. A Hnida s Nebožkou se prosekali ještě s několika jezdci až k obrovskému zlobrovi, který asi velem příšerám. Zlobr shodil Nebožku z koně mocným úderem kyje. Hnida však bleskurychle přispěchal na pomoc a svým ostrým mečel ťal obra tak mocně, že jeho hlava plachtila vzduchem dobrých 8 sáhů. A to byl konec grandiózní bitvy. Zbytky kreatur vypouštěly své nicotné duše. Armáda dorážela vše co se hýbalo. Mrtvých bylo hodně i na naší straně, avšak teď přišly na řadu kněžky a léčitelku. Nakonec se zjistilo, že jediné ztráty tvořili jen najatí žoldáci, kterých zas taková škoda nebyla. Aspoň jsme jim nemuseli platit mzdu a gáži.

Potom Hnida bok po boku s Nebožkou vjeli do veliké a prastaré ruiny. Mág mocným kouzlem otevřel pokladnici a nikdo nevěřil svým očím. Mimo zlata, drahých kamenů, různých sošek a jiného zlatého a stříbrného haraburdí tam byla ohromná hromada vzácných černých perel. Hnida ihned poslal poslal pro další vozy a nosiče, protože takové množství bohatství nikdo nečekal.

Od té doby krále Hnidu všichni uznávali nejen jako dobrého vládce, ale i jako výborného a chrabrého válečníka a taktika.

[Arseni]

Dal jsi si s tím záležet, opravdu povedená povídka

[Darebacek]

Dobrý den,
Děkujeme za skvělou povídku.
Dostanete odměnu v nejbližší době.
Mějte se.

[Modesty]

asi nejhezčí povídka zatím, doufám, že odměna stála zato

[hnida]

dík. a měl jsem celkem štěstí na odměnu, takže pohoda