My Lands: Black Gem Hunting

Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jeho vyprávění o hrdinském činu!

Pravdivé vyprávění o slavném vítezství
Bylo to takové pošmurné ráno. Jistě dalo by se napsat datum, ale tak nějak nebyl důvod.Bylo to úplně obyčejné ráno stejné jako tisíce jiných. Jarin1 právě seděl ve stanu a ze svého plechového koflíku upíjel ranní kávu, zrovna přemítal o tom že čest a slávu v boji nezíská, ta že je určena pro jiné, na něj že zbývá jen rutina válečného života spočívající v nekonečném kolotoči pobíjení hord stále se množících monster. Právě se pokoušel dát si v hlavě dohromady plán pro následující den, když do stanu vpadl mladičký výzkumník, vlastně ještě takový výzkumnický potěr. Vzrušením ani nemohl dýchat a zajíkavě blábolil cosi o nepřeberných hordách monster které kdesi objevil. "Nu což mladíček" pomyslel si Jarin "Chudák ještě nezkažený válečným životem, který v něm je ještě schopen vyvolat takhle silné emoce. Bodře výzkumníčka poplácal po ramenou, několika větami se ho pokusil uklidnit a spíše pro jistotu s ním poslal zkušeného výzkumníka, starého harcovníka, který už hodně viděl a jeho schopnost reálně zhodnotit situaci byla až pověstná. Nestihl však ani ještě dopít kávu a onen harcovník byl zpět s podobně vyplašeným pohledem jako prve mladíček. Rozmrzelý Jarin odložil zpola prázdný hrnek kávy a nechal se zavést na ono místo. Když však vykoukl ze skrýše a na vlastní oči opravdu viděl nespočitatelné nikde nekončící zástupy monster, teprve tehdy pochopil, že dnešní den 31. leden 2018 zůstane v paměti navždy. Armáda monster přecházející až za horizont byla takové velikosti že ani nejzkušenější špehové jeho spojenců nedokázali ani přibližně určit kolik by jich mohlo být.
I svolal Jarin všechny své druhy v boji, statečné válečníky se kterými mnohé prožil a kteří snad slovo strach a nebo ústup ani neznají. Povolal nejstarší mágy, kteří voje jeho mocnými kouzly notně posílili a se spojencem z nejvěrnějších Stilgarem sešikovali své řady. V pár okamžicích stála Stilgarova armáda po boku Jarinovy vyrovnána v pravidelných vojenských útvarech a vyrazili vstříc přicházejícím monstrům. Pak začala ukrutná bitva. Armády se do sebe zakously jako čelisti nějakého obrovitého netvora a zbraně nelítostně třeskaly o sebe. Byl to hrozný zvuk, o to hroznější že byl doplněn zoufalým nářkem raněných. Však bojovníci našich armád, snad díky kouzlům od mágu, snad působilo bojové nadšení, či jen osobní statečnost, jako by ani nebyli lidé, ale nějaké válečné stroje, bolesti ani únavy neznajíc si neúprosně prosekávali cestu řadami monster. A tak se stalo že na sklonku dne se bojištěm rozlehl vítězný jásot našich jednotek, když prorazili poslední řadou. Léčitelé se rozběhli po bojišti aby se postarali o naše raněné a již jen malé hloučky bojovníků podobíjely prchající monstra
A pak nastal čas oslav. Oslav trvající skoro trojnásobek bitvy samotné a o to větších že v táboře monster byla objevena veliká zásoba vzácných černých perel. Zásoba tak veliká že na každého z hrdinů připadlo 10105 perel. Tak toto je pravda o vítězství a slavné porážce monster. A jestli se někde od skutečnosti přeci jen malinko odlišuje tak vypravěči odpusťte, protože jak říkal již mistr Marigold – Poutavost vyprávění má vždy přednost před striktním dodržením reality.
Sepsali Jarin1 a Stilgar oba vlastní rukou (každý svou)