Vítězství na agresivní zříceninou 7. úrovně
Napsal: 25 pro 2017, 01:13
Štěrbinou střílny se prodírá ranní světlo. Paprsky kloužou po temné žule hlásky a vrhají stíny dovnitř nádvoří. Nad hradem Numenor vlaje vztyčená vlajka našeho mocného pána Shadow. Vzduch rozetne jasný hlas trubače, vrací se průzkumné hlídky z nočního hledání. Na první pohled je vidět, že není vše v pořádku. Z vyslané skupiny pěti odvážných zbyla trojice zraněných a vyděšených mužů. Velitel hlídky, celkem mladý muž, však zsinalý a z šedivělý zážitkem, zbrocen krví, napůl kleká, napůl padá před svého vladaře Shadow, který s potlačovanou nervozitou ve tváři očekává hlášení.
„Pane, Vaše obavy se potvrdily.“
(„Neměl jsem je pouštět. Žádné přeplněné sýpky obilí ani kovárny plné železa za to nestojí. Stejně jsem musel větší část obilí a železa prodat a ještě ke všemu našemu nepříteli. Na tržnici mi ale nedali jinou možnost“, bleskne hlavou Shadow, který za poslední měsíce po urputných bojích zajmul a propustil několik vládců temných monster.) Velitel hlídky pokračuje.
„Téměř ve středu království jsme narazili na nepřítele, dá-li se ta hrůza takto nazvat. I když z prastarého hradu, doposud zapomenutého a ukrývaného v poušti, zbyly jen zříceniny, nedá se s jistotou říci, co se v něm skutečně ukrývá. Podařilo se nám nepozorovaně proklouznout dovnitř a objevit tmavé opevněné budovy plné skřehotu, divokého ryku, síry a ohně. Řady duchů mocně rozdmýchávaly ohně, tančili své reje s rozepjatými hnáty a kolem prolétávaly nespočetné roje čarodějnic pekla, které třeštíce po obětech proměnily svoje zahnuté hole v létající košťata. Největšího jásotu zasloužily dech beroucí chvíle, kdy se čarodějnice v transu srazily s gryfi. Čas od času pak na zlomek sekundy přerušili rejdění, aby oživili svoje mrtvé a zmrzačené ze srážek. Přestože nás ukrýval plášť noci a doslova jsme zkameněli hrůzou, tak právě v tuto chvíli ticha neopatrný zvuk některého z nás způsobil naše odhalení a jako na povel vystřelili jehlosauři svoje jedovaté hroty směrem k nám. Dva z nás na místě padli, jakmile se jejich žilami rozlilo vystřelené zlo. Mizeli jsme v divokém a bezhlavém úprku do bezpečí našeho hradu Numenoru. Cestu jsme probojovali s několika divokými orcy a železnými golemy.“
Sotva velitel hlídky dopověděl svoji řeč, svalil se v bezvědomí k zemi. Zachmuřelý Shadow pokynul lékařům a ti se ujali své práce. Takový začátek dne nevěstí nic dobrého. Země se chvěje, rachot pochodujících vojsk přerušuje hlas, je zase ráno, obloha neskutečně modrá a slunce svítí. Ale žádný den není dobrý k umírání, leda pro nepřítele. Pochod pouští zvedá oblaka prachu, nedá se dýchat, horko k zalknutí. Mít tak džbán plzeňského piva nebo moravského vína. A najednou stojíme přímo proti sobě. Takový děs, nelze jej popsat. Takovou armádu monster dosud nikdo nespatřil. Jejich zástupy jdou do statisíců. Přesto, že naše armáda je také veliká a naši mágové vyvolali mnoho mocných kouzel na pomoc, nikdo neví jak tento boj skončí. Shadow poznává v čele monster vládce Juggernauta a vzpomíná si, jak kouzlo jeho zajatého syna způsobilo útěk armády v boji o jeden měsíc dozadu. Je to tu znovu, 90% Shadow armády prchá. S těmi nejvěrnějšími však rychle staví alespoň přenosné opevnění, jak ho to učili ve škole taktiky. Koutkem oka pohlédne směrem k Fundael. Na její tváři panuje klidný úsměv. Všechna vojska neochvějně stojí při ní, nikdo nevzal nohy na ramena. Naopak, s odvahou buší do vlastních štítů a pancířů a sami šíří hrůzu v řadách nepřítele. Zato čtvrtina monster začíná prchat v hrůze. Shadow si vzpomíná na Lestrova slova o mocném kouzlu a už v jiném smyslu chápe, co dokáže odvaha (je snad odvaha kouzlo? – o tom mluvil Lestr? – ano, odvaha je to kouzlo do každé situace). Na víc však nezbývá čas. Narychlo postavené opevnění umlčí nápor prvních 4000 monster a pak se zřítí pod návalem dalších nemytých šeredných a polonahých těl příšer. Bitva je v plném proudu a nezbývá než krýt sebe a muže po svém boku, tak jako vždy. Přítelem příteli a nepříteli přítele nepřítelem. Zabíjet je nutnost, která se po tolika bitvách stává rutinním řemeslem, to však nic nemění na vlastní smrtelnosti. Krev splývá s kůží a dříve jasný zvuk zbraní se stává tupým, stejně jako jejich ostří. Není rozeznat zraněné od mužů zalitých krví cizí. Zranění ani nikdo nepočítá, počítá se každý, kdo bojuje, živý či raněný. Krátký závan čerstvého větru poodkryl hrůzu bojiště. Jasné záblesky praporců našich spojených vojsk s nadhledem převažují nad hrstkou potrhaných vlajek nepřátel. Dílo hrůzy je dokonáno. Supové, hyeny a okradači mrtvol se postarají o zbytek. Fundael kyne vrchním chrámovým kněžím a ti konají zázraky na poli medicíny východu, oživují a uzdravují. O mnoho set let později bude na jejich umění marně vzpomínat medicína západní, která si udržuje pacienty léčením pomocí drahých medikamentů a platících pacientů tak pořád přibývá.
Přesto ,že boj byl nevýslovně krutý, naše armáda pocítila sice bolestné, ale minimální ztráty.
Bohové přijměte tyto oběti s uznáním na čestné místo ve Valhale.
Shadow a Fundael se odebrali do královské hospody konečně spokojeně zapít společné vítězství. Shadow nezapomněl Fundael poděkovat a poslat díky i Lestrovi za mocné kouzlo „odvaha“. To odvaha jim všem pomohla zvítězit. Pak už si pustili pusy na špacír v naději, že o jejich hrdinství někdo něco napíše a klan Přátelé zazní jasným tónem pro všechny. A naštěstí pro Vás jsem tam zrovna popíjel pohár dobrého vína a měl kus telecí kůže u sebe.
Napsal suzerén Shadow.
„Pane, Vaše obavy se potvrdily.“
(„Neměl jsem je pouštět. Žádné přeplněné sýpky obilí ani kovárny plné železa za to nestojí. Stejně jsem musel větší část obilí a železa prodat a ještě ke všemu našemu nepříteli. Na tržnici mi ale nedali jinou možnost“, bleskne hlavou Shadow, který za poslední měsíce po urputných bojích zajmul a propustil několik vládců temných monster.) Velitel hlídky pokračuje.
„Téměř ve středu království jsme narazili na nepřítele, dá-li se ta hrůza takto nazvat. I když z prastarého hradu, doposud zapomenutého a ukrývaného v poušti, zbyly jen zříceniny, nedá se s jistotou říci, co se v něm skutečně ukrývá. Podařilo se nám nepozorovaně proklouznout dovnitř a objevit tmavé opevněné budovy plné skřehotu, divokého ryku, síry a ohně. Řady duchů mocně rozdmýchávaly ohně, tančili své reje s rozepjatými hnáty a kolem prolétávaly nespočetné roje čarodějnic pekla, které třeštíce po obětech proměnily svoje zahnuté hole v létající košťata. Největšího jásotu zasloužily dech beroucí chvíle, kdy se čarodějnice v transu srazily s gryfi. Čas od času pak na zlomek sekundy přerušili rejdění, aby oživili svoje mrtvé a zmrzačené ze srážek. Přestože nás ukrýval plášť noci a doslova jsme zkameněli hrůzou, tak právě v tuto chvíli ticha neopatrný zvuk některého z nás způsobil naše odhalení a jako na povel vystřelili jehlosauři svoje jedovaté hroty směrem k nám. Dva z nás na místě padli, jakmile se jejich žilami rozlilo vystřelené zlo. Mizeli jsme v divokém a bezhlavém úprku do bezpečí našeho hradu Numenoru. Cestu jsme probojovali s několika divokými orcy a železnými golemy.“
Sotva velitel hlídky dopověděl svoji řeč, svalil se v bezvědomí k zemi. Zachmuřelý Shadow pokynul lékařům a ti se ujali své práce. Takový začátek dne nevěstí nic dobrého. Země se chvěje, rachot pochodujících vojsk přerušuje hlas, je zase ráno, obloha neskutečně modrá a slunce svítí. Ale žádný den není dobrý k umírání, leda pro nepřítele. Pochod pouští zvedá oblaka prachu, nedá se dýchat, horko k zalknutí. Mít tak džbán plzeňského piva nebo moravského vína. A najednou stojíme přímo proti sobě. Takový děs, nelze jej popsat. Takovou armádu monster dosud nikdo nespatřil. Jejich zástupy jdou do statisíců. Přesto, že naše armáda je také veliká a naši mágové vyvolali mnoho mocných kouzel na pomoc, nikdo neví jak tento boj skončí. Shadow poznává v čele monster vládce Juggernauta a vzpomíná si, jak kouzlo jeho zajatého syna způsobilo útěk armády v boji o jeden měsíc dozadu. Je to tu znovu, 90% Shadow armády prchá. S těmi nejvěrnějšími však rychle staví alespoň přenosné opevnění, jak ho to učili ve škole taktiky. Koutkem oka pohlédne směrem k Fundael. Na její tváři panuje klidný úsměv. Všechna vojska neochvějně stojí při ní, nikdo nevzal nohy na ramena. Naopak, s odvahou buší do vlastních štítů a pancířů a sami šíří hrůzu v řadách nepřítele. Zato čtvrtina monster začíná prchat v hrůze. Shadow si vzpomíná na Lestrova slova o mocném kouzlu a už v jiném smyslu chápe, co dokáže odvaha (je snad odvaha kouzlo? – o tom mluvil Lestr? – ano, odvaha je to kouzlo do každé situace). Na víc však nezbývá čas. Narychlo postavené opevnění umlčí nápor prvních 4000 monster a pak se zřítí pod návalem dalších nemytých šeredných a polonahých těl příšer. Bitva je v plném proudu a nezbývá než krýt sebe a muže po svém boku, tak jako vždy. Přítelem příteli a nepříteli přítele nepřítelem. Zabíjet je nutnost, která se po tolika bitvách stává rutinním řemeslem, to však nic nemění na vlastní smrtelnosti. Krev splývá s kůží a dříve jasný zvuk zbraní se stává tupým, stejně jako jejich ostří. Není rozeznat zraněné od mužů zalitých krví cizí. Zranění ani nikdo nepočítá, počítá se každý, kdo bojuje, živý či raněný. Krátký závan čerstvého větru poodkryl hrůzu bojiště. Jasné záblesky praporců našich spojených vojsk s nadhledem převažují nad hrstkou potrhaných vlajek nepřátel. Dílo hrůzy je dokonáno. Supové, hyeny a okradači mrtvol se postarají o zbytek. Fundael kyne vrchním chrámovým kněžím a ti konají zázraky na poli medicíny východu, oživují a uzdravují. O mnoho set let později bude na jejich umění marně vzpomínat medicína západní, která si udržuje pacienty léčením pomocí drahých medikamentů a platících pacientů tak pořád přibývá.
Přesto ,že boj byl nevýslovně krutý, naše armáda pocítila sice bolestné, ale minimální ztráty.
Bohové přijměte tyto oběti s uznáním na čestné místo ve Valhale.
Shadow a Fundael se odebrali do královské hospody konečně spokojeně zapít společné vítězství. Shadow nezapomněl Fundael poděkovat a poslat díky i Lestrovi za mocné kouzlo „odvaha“. To odvaha jim všem pomohla zvítězit. Pak už si pustili pusy na špacír v naději, že o jejich hrdinství někdo něco napíše a klan Přátelé zazní jasným tónem pro všechny. A naštěstí pro Vás jsem tam zrovna popíjel pohár dobrého vína a měl kus telecí kůže u sebe.
Napsal suzerén Shadow.