je to každodenní kolotoč stále se opakujících věcí.
Nesledujeme roční období, zda je den či noc, stále je co budovat a vylepšovat ve městech, nebo opravovat výzbroj vojska a cvičit nové bojovníky.
Je to už mnoho let, co nás ve světě My lands sužují stvůry zvaná monstra, odkud se vzala nikdo přesně neví, panují o tom jen dohady a legendy, která škodí a brzdí rozvoj a blahobyt na tomto světě.
Je to jako otevřená Pandořina skřínka, je to nekonečný boj, jen co je náš výzkum objeví, špioni zjistí bližší informace o počtech nepřátel a naši chrabří bojovníci jdou pak do boje, aby je zničily. Po každé vyhrané bitvě se zdá, že již můžeme pokračovat ve zvelebování našich měst, ale není to tak. Objevují se znova a znova.
Dnešní sváteční den,
17 listopad 2017 se do světa My lands opět zapíše zlatými písmeny, shodou náhod je to stejný den který se slaví od první vyhrané bitvy prapředka dnešního krále Poso a riki26 a dá se popsat asi tak, že vojska a poddaní si jej nejen zaslouží, a taky si ho opravdu užijí, jak se patří. Jenom vzpomínky na včerejší večerní bujarou oslavu jsou pak dosti mlhavé. Jakpak by ne "víno, ženy, zpěv a dobrá zábava" vládla na obou hradech.
Ale zpět do dnešních časů.
Dnešní den není jiný, přece jen se všichni neoddávali zábavě, někdo musí být stále ve střehu, pro případ nenadálého útoku monster nebo nepřátel.
Ano Cecilka, mladá bojovnice s hrstkou vojáků byla ve službě. Zná své úkoly, naplánovat zítřejší trasy výzkumu, zkontrolovat stav výzbroje, vojska a s dvorním mágem klenotnici a tam náhodou objevila kouzelný svitek který se zde válel hodně dlouhou dobu podle prachu který ho pokrýval a snad zub času nezměnil jeho schopnosti, který jen zázrakem nebyl prodán potulným kupcům.
- pruzkum kralovstvi.jpg (3.08 KiB) Zobrazeno 3118 x
- 7 agre.jpg (31.13 KiB) Zobrazeno 3118 x
"7"arcizřícenina, to je ta, o které vypráví legendy, a jen málokdo ji viděl na vlastní oči. Když ale uviděla tu hordu vojsk v čele s vládcem monster Aredaen 44. úrovně, co ji chrání, spočítala si, že bez pomoci spojence nemáme šanci se k pokladu, který se tam skrývá dostat.
Začal boj s časem.
Hned běží tu skvělou zprávu vyřídit.
Vaše Veličenstvo! Mám skvělou zprávu."7 arcizřícenina"
Krále to probralo líp jak vědro ledové vody.
Hned Vydává rozkaz okamžitě poslat nejrychlejšího posla ke spojenci rytíři králi Poso s žádostí o pomoc, a příprava celé armády k boji, shromáždit velitele, mágy a šamany požádal o kouzla na zvýšení obrany jednotek, posílení jejich bojového ducha a vytrvalosti, síly a důkladně projednat plán do všech podrobností.
Duch legend přímo trhal ovzduší na kusy. Myšlenky zasahovaly celý mozek tak neodbytně, že jejich průtrž nebylo možné zvládat. Krev tepala ve spáncích a celé tělo se napružilo. Není mnoho rytířů, kteří o ní slyšely dost, je jen málo co ji uzřeli a jen ještě méně - pár vyvolených pokořilo – další z největší ch tajemných pevností záhadných monster, jaká se objeví jednou za dlouhý čas. Ruka sahá pro korbel vína a hlas volá: „stráže, svolejte velení vojska“. Takový je důsledek zprávy od posla z hradu rytíře Rikiho, který se vynořil znenadání před hradem a nyní se vrací zpět.
Na zprávu bude muset Riki počkat, je třeba dopít korbel vína, shromáždit velitele, mágy a šamany a připravit a důkladně projednat plán do všech podrobností.
A čas běží neúprosně dál.
Všechno je dojednáno a Poso vyráží na cestu. Vojska riki26 vyráží o chvíli později a setkají se až v daleké stepi. Samotný přesun ke zřícenině hradu, ale proběhl relativně v klidu, jenom nervozita, zda ji neobjevil ještě někdo, byla větší než strach z počtu nepřátel.
Když je už hrad monster na dohled, tak znovu jsou vysláni zvědové, aby na místě zjistily stavy a množství monster. Jenom hordy vojsk, žádné přesnější počty špioni nehlásí. Král Poso přebírá velení nad oběma armádami. Je to zkušený bojovník, a jeho hrdinný vojevůdce Cedrik vyzbrojen mocnými artefakty si s prohlíží mapu kde špioni zaznamenali polohu monster.
Zde je nejlepší místo pro překvapivý útok, ukazuje na mapě. Nebudeme už dále ztrácet čas, proto zní povel k přesunu na určené místo, k zaujetí bojových pozic. Cedrik jen letmo přehlédne všechny vojska, nasadí přilbu a hromovým hlasem zavelí „do boje!“
Když se už nastoupené jednotky připravovaly vyrazit do boje, ta hrůza, že před nimi stojí netvor a vládce monster „Aredaen 44.úrovně“ způsobily, že větší část armády se přes všechny snahy velitelů obrátila k útěku.
- v hruze opustili bojiste.jpg (146.88 KiB) Zobrazeno 3118 x
Teď nastal čas pro nosiče a léčitele. Nosiči měli nelehký úkol prohledat každý kout hradu, aby všechno zlato a železo posbíraly co monstra nakradla při svých loupežných výpravách.
Ovšem největší překvapení na ně čekalo ve sklepení, které osvětlovali svým třpytivým leskem různé krystaly se zde nacházely truhlice plné černých perel. Bylo jich tolik, že i když si je pak rozdělily napůl, byli touto kořistí mile potěšeni.
Menší radost měli nosiči, kteří to ohromné bohatství, včetně mnoha truhlic plných černých perel museli nést.
O to jednodušší a lehčí práci měli naši léčitele. Těch pár vojáků dali do pořádku, než se všechno vojsko zformovalo na zpáteční cestu.
Ta byla dlouhá, ale vojska se vracela s hrdostí, která se těžko popisuje, to se musí zažít, ten pocit z vyhrané bitvy proti monstrům, která se nevidí každý den. Přivítání na obou hradech bylo přímo velkolepé a na oslavy na počest velkého vítězství se bude vzpomínat ještě dlouhou dobu.
A vojáci v krčmě velmi rádi o tomto boji hovořili, a to že do ní zavítali i vojáci z okolních hradů se zvěst o bitvě roznesla po celém kraji. Gratulace pak přicházeli až z opačného konce světa.
A dny už zase utíkají jako voda...
Ale vzpomínky zůstávají….
