dobytí arcizříceniny

[jira884]

Byl obzvláště temný večer, vlastně již noc, kdy můj milovaný bratr romikol nechal za mnou vyslat nově najatého špiona se zvláštním posláním a to tím,
že nejspíš jeho výzkumníci objevili v dalekém království - jeho království nacházejícího se na poli 31-17, prazvláštní zříceninu,
kterou již v dávných dobách naši předci nazývali "ARCIZŘÍCENINA". Když jsem toto vyslechl,
byl jsem zrovna připravený k uložení svého unaveného těla po velice obtížném boji, který jsem toho samého dne absolvoval se svou věrnou armádou.
Je tedy jasné, že jsem jeho zprávu zaslech jak se praví, jen jedním uchem a nebral toto zcela vážně, neboť o takovéto zřícenině nepadlo slovo již mnoho let.
Přesto jsem odeslal špiona zpět za bratrem, nechť mne přesvědčí pádným důkazem. Na to jsem se odebral na lóže a tvrdě usnul. Asi za 2 hodiny poté,
mne můj sluha probudil s tím, že bratr opětovně vyslal tentokráte svého nejoddanějšího rytíře s jakýmsi úlomkem z oné zříceniny. Zprvu za to drzé probuzení,
jsem chtěl nechat svého sluhu na místě popravit, ale mezitím již ke mně do komnaty vstoupil onen rytíř a v ruce držel něco opravdu podivného.
Přikázal jsem mu přijít ke mě blíž s tím aby mi onen předmět podal. Jakmile se tak stalo, v mých doposud unavených očích se probudil dravec. Něměl jsem slov
na tak vzácný předmět, přesto jsem neotálel a ihned nechal připravit k boji veškerou svou armádu, která též už nějakou dobu odpočívala. Poté jsem vyslal
k oné zřícenině své nejlepší špehy, aby mne neodkladně informovali kdo všechno se na tomto magickém místě nachází. Nakonec jsem nedokázal čekat na jejich zprávu,
vybavil svou nejlepší armádu těmi neúčinnějšími zbraněmi a poslal je dobýt tuto velice vzácnou arcizříceninu. Cesta tam byla nekonečně dlouhá, alespoň pro mne,
protože uběhlo téměř 9 hodin od jejího vyslání a já prozatím neměl žádnou zprávu ani od bratra ani od svých špehů. I přes svou dlouhotrvající únavu,
jsem nedokázal zamhouřit oka. V hlavě mě za tu dobu proběhlo nespočet nežádoucích myšlenek. Předně jsem měl obavy,
aby má nejlepší a nejzkušenější armáda na onom místě nepadla. V takovém případě bych vzápětí přišel o vše a to myslím doslova.
Jako další co mne té nekonečně dlouhé noci napadlo, bylo zda se o tomto místě nedozvěděl někdo z mých nepřátel,
kteří navíc měli svá království rozhodně blíže než-li já. Byl jsem tak napjatý, že na mne chvílemi přicházely mdloby a když už bylo nejhůře,
naštěstí se mezi dveřmi objevil můj nejlepší přítel v boji - HRDINA MAKIEL s tou nejúžasnější zprávou jakou jsem kdy slyšel. Můj pane, arcizřícenina je dobyta.
Přemohli jsme většinu tamních monster v čele s jejich hrdinou zvaným ILRAND. Dovezli jsme Ti 3 vzácné fialové krystaly i dobře ukrytý starodávný svitek.
Ovšem ten největší "úlovek" si Ti dovolím předat já sám osobně. Zde v tomto vaku se nachází přesně 78386 černých perel, bohužel můj pane ztratili jsme i několik set žoldnéřů ale můj pane mám zato že tato ztráta je minimální v porovnání s tím co jsme dobyly, krve bylo požehnaně monstra se bránila srdnatě ale naše armáda byla pod tvým velením velmi dobře vycvičena a nakonec skvělé bojovníky monster porazila , naši skvělí lečitelé dokázali téměř celou armádu ošetřit a postavit na nohy aby byla schopna se vrátit zpět byl to tuhý boj ale zvládli jsme ho,na to jsem odvětil svému věrnému vojevůdci však to byla i tvá zásluha za to že jste dobyly takových skvostů tě ještě lépe vybavím zbraněmi ničivé síly aby se nás protivníci báli ještě více , byla to těžká noc a část dne byl jsem hodně vyčerpaný a po takovém skvostném ulovku jsem se odebral na zasloužený odpočinek ale v duchu jsem už plánoval co vše s tímto pokladem provedu . Toto je můj skutečný příběh,
který se odehrál léta páně 2015, 11 měsíce a 29 dne. Děkuji všem mým přátelům, kteří mi přišli pogratulovat k onomu velkolepému vítězství. Váš oddaný přítel a panovník

[romikol]

Bratře - jiro884 není vůbec zač. Já sám jsem nevěřil svým už poněkud unaveným očím, ty se po přečtení nově došlé zprávy od svých věrných výzkumníků někdy před druhou hodinou ranní nečekaně rozzářily a nabraly "druhý dech" a ihned na to jsem bratra ač jen poněkud zdráhavě /nevěřil jsem/ informoval. Poté sám z posledních sil jsem se doplazil na ono "posvátné" místo, kde údajná arcizřícenina měla stát, neboť má armáda v tu dobu bohužel bojovala na opačné straně tohoto velmi rozlehlého území. Ovšem ani já jsem to neměl zrovna blízko. Když jsem dorazil nevěřil jsem svým očím, je to skutečné? je to jen sen? Ptal jsem se opakovaně sám sebe. Arcizřícenina stála jen kousíček od mého hlavního města, co by kamenem dohodil. Unavený tou dlouhou cestou jsem se několikrát musel osvěžit zdejší říční vodou, která v poklidu za nočního svitu měsíce tekla v blízkosti onoho místa. Poté jsem se odebral do svého království na poli 31-17, řádně se posilnil a následně opětovně informoval svého bratra o tomto pro mne již skutečném a nečekaném "nálezu", ten mi stejně jako předtím nevěřil, ale jakmile jsem mu obratem nechal poslat od svých poddaných úlomky oné zříceniny, nebylo již žádných pochyb. Jelikož bratr sídlil též daleko od tohoto království, vůbec nebylo jisté zda se svou velkolepou armádou stihne včas dorazit na ono "posvátné" místo, zda ho mezitím jiný a též silně vyzbrojený panovník nepředběhne a nezapíše se na místo něj do dějin následné velkolepé bitvy a velkolepá ona opravdu byla, protože v té arcizřícenině bylo neskutečné množství dobře vycvičených bojovníků spolu v čele s velikým vládcem monster zvaném Ilrond /pokud se tedy dobře pamatuji/. Následovně poté jsem pečlivě střežil okolí místa až cca do sedmé hodiny ranní, kdy mne bohužel přemohl silný nečekaný spánek a když jsem se v pozdních odpoledních hodinách probudil, bylo už "dávno" po bitvě, ale výborná zpráva mi na to přišla, že po bitvě vlastního bratra s onou arcizříceninou, nikoliv jiného panovníka. Když na to nyní již v klidu vzpomínám, je to vlastně takový malý velký zázrak.

[ps2512]

Gratulace!

[OLdxSkuLL]

hezky napsano