Již několik dní se různě po světě objevoval Grál. Svatý Grál je velkými bojovníky považován za nejcenější co mohou mít. Problém je, že nikdo neví kdy a kde se objeví. Jisté je jen to, že když se objeví, tak se každý den přesně ve 20:00 přesune někam jinam. Nikdy nezůstane na jednom místě déle, než 24 hodin. V době stěhování svatého Grálu je většina bojovníků v pohotovosti. Své šiky vojáků mají připraveny na zteč a mnohdy na Grál směřuje několik dobyvačných výprav najednou.
V pátek večer jsem dal svému vojsku a svým udatným hrdinům volno. Musel jsem zajít do místní knajpy s dvěma dalšími kumpány. Ne, nejsou to žádní válečníci, ale nemusím přeci řešit jen vojenské starosti. Co Vám budu povídat, piva a kořalky bylo tolik, že cestu domů zahaluje prázdnota. Možná se to stalo i proto, že prostě Dynamo je válec a ty rádoby hokejisty z Hané vyklepli, jak manželka řízky k nedělnímu obědu.
Přestože jsem v sobotu ráno vstal kupodivu docela fit, tak jsem neměl hned sílu otevřít brány svých měst a vypustit svoje průzkumníky a vyslat své vojevůdce na lokální bitvy s poberty v mém okolí. Před polednem jsem však byl již v plné formě. Mise střídala misi, zlata a perel přibývalo jak buben těhotné s paterčaty. K večeru však již vojevůdce ponechávám ve městech. Čekáme na Grál, takže leštit zbroj, čistit zbraně, ládovat prach a připravit kouzelné svitky na případné očarování mých hrdinů. Hlavně žádné jídlo! Čím jsou moji muži hladovější, tím víc prahnou po krvi. Průzkumníci však jako vždy plní své povinnosti a zasílají zprávy o všech lumpech v okolí. Potrubní pošta hlásí další jejich zprávy, tak otvírám....
To není možné, co jste to přinesli za zvěst? Tomu nemůžu věřit. Deset let se potloukám po tomhle světě, ale tohle jsem ještě neviděl. Zvěd hlásá, že si nevýmýšlí, že skutečně našel velkého nepřítele. Velkého, ale také s ohromným bohatstvím, které zíkal jistě nepoctivě, když jsou za něj vyhlášeny vysoké odměny. Mrknu do království a opravdu. Je tam! První zkontroluji, zda moji zvědi byli nejrychlejší. Potlouká se tu po okolí více vládců a bylo by nemilé, aby tohle bohatství získal někdo jiný, nedejbože nepřítel. Je to čisté, uklidňují mě moji vizionáři. Tak tedy vysílám špehy, aby zjistili jaká síla proti mě stojí. Leč nepřítel dobře maskuje své šiky. Zkouším to znovu a znovu a stále nic. „Jsou jich prostě hordy, ale víc ti nepovím můj pane“ ustrašeně špitá velitel mých špionů. Už se chystám ho umlčet, ale stihne ještě zakřičet: „ Voje nespočítám, ale zrovna ukrývali své poklady a mají 28772 perel“. Hmmm, viděl jsem občas v novinách, že umí shromáždit opravdu velké poklady.
Co teď, Svatý Grál se přemístí co nevidět. Ale tady není přeci co rozmýšlet. Čekám na takového nepřítele 10 let. Jenže když nevím, co za armádu proti mě stojí, nemůžu na ně vyrazit nalehko. Spěšně proto posílám do nejbližšího města svého nejzkušenějšího reka. Gedža s nimi zatočí, jsem si jistý. Vem si sebou větší armádu, volám na ni. Cože? Vy nevíte, že můj nejudatněší hrdina je žena? Ani se nedivím – leckterý muž by ji zkušenosti mohl závidět. Nechtěla, je zvyklá na menší oddíl o kterém má kompletní přehled. Ale rozkaz je rozkaz, takže po cestě do města posbírala vojsk co to šlo.
„Tak jdu na to“, hlásí Gedža. „Nechoď tam se vším, nemůžeme nechat město bez ochrany“ apeluji na ni. „No dobrá, dobrá“, odpovídá. Sotva s vojskem vyrazila, zhrozil jsem se. Co je to za divné čáry a kouzla. Vždyť je to tak blízko a cesta trvá tak dlouho? Je vidět, že to není ledajaký soupeř. „Dám raději zavřít bránu města“ volám za ní. Už mě ale neslyšela. Stejně zná tajné cesty jak se dostat zpět do města i s poklady. Moc dobře vím, že zpráva o zničení takového nepřítele se hned rozkřikne. A nechci riskovat, že se nějaký lump bude mstít a bude chtít okamžitě ztrestat mou armádu, až se bude vracet s povozy plné křisti. Cesta tam trvá skoro hodinu. Mezi tím se objevil Svatý Grál. Ač byli moji ostatní vojevůdci připraveni vyrazit, tentokrát se štěstí usmálo na někoho jiného. Naštěstí je to někdo od nás. Tak dneska se daří. Průběžně kontroluji průběh tažení, nic nenasvědčuje tomu, že by to mohlo dopadnout špatně, snad jen, kdyby ta druhá armáda byla příliš silná.
Je to tady, přišla mě zpráva o výsledku boje. S rozechvělými prsty otevírám hlášení. Zelená obálka, tak to je úspěch. Nevěřícně koukám do hlášení. Nepřišli jsme ani o jednoho vojáčka, ani jeden kůň nepadnul, moji léčitelé téměř neměli koho léčit. Opravdu nechápu, jak mohli s tak mizernou armádou nashromáždit takové bohatsví. Co vám budu dál povídat, ještě než se armáda vrátila i s poklady zpět do města, již mě chodili gratulace od přátel. A dokonce i někdo z nepřátel zaslal uznalý dopis. Gedža se po návratu tváří naštvaně. Co se děje? Táži se. Příště mě na takové břídily ani neposílej, brblá naštvaně. Tohohle nepřítele by zvládnul i náš nýmand Murphy. Nebýt těch pokladů, tak jdu radši k jinému vojevůdci. No co, jsou bitvy kruté a nemilosrdné o kus území, které stojí stovky tisíc, nebo i miliony životů a pak jsou bitvy plytké, které přinesou velký zisk. Však ona si Gedža ještě užije pořádného maskru, po kterém tak touží. A já doufám, že na další takové bohatství narazím dřív, než zase za 10 let.
Gerhard
Re: Gerhard
Ocenění vydáno.
Gratulujeme!
Gratulujeme!