Je červnový večer, pomalu se stmívá a já s pýchou shlížím na své království z hradeb ostravského hradu. Je to takový můj zvyk každý den než se uložím ke spánku si vyjdu na hradby a rozhlédnu se po okolí hradu. Stmívá se, všude je ticho i vojska už odpočívají, každodenní neustálé boje s monstry, která plení pokladnice a sýpky všech v okolí je vyčerpávají.
Pohled se mi stočí k západu odkud se vrací skupinka výzkumníků na koních , je to divné , obvykle tak nespěchají , na nádvoří se od skupinky oddělil velitel a spěchal za mnou do hradu. Netrpělivě mu jdu vstříc , potkáváme se na chodbách. "Pane, pane !!" vykřikl vystrašeně "O tři království dál na západ se usadilo velké množství monster a pustoší tam celou krajinu, hluboko v prokletých lesích jsme objevili arcizříceninu plnou těch stvůr"
Ještě mi v uších doznívala jeho slova a už jsem přemýšlel o tom , že je musíme zničit, bude to těžké a musím požádat někoho o pomoc , nemůžu riskovat sám ,je jich tam hodně a má vojska na ně nestačí.
Sousední král misa41 vždy rád pomůže, bez váhání posílám rychlého posla s dopisem , kde jsem mu popsal situaci i místo kde se arciruina nachází a určil jsem místo kde se poblíž ruiny setkáme.
Po té jsem vydal rozkaz své bojovnici hrdince Ardaeň aby připravila bojovníky na cestu a aby vybrala jenom ty nejlepší.
Bez dlouhého otálení jsme se vydali na cestu. Cesta byla dlouhá a postupovali jsme pomalu, poslední část cesty vede přes poušť tam budeme mít čas na odpočinek než se k nám přidá král misa41 se svým vojskem které vede jeho věrný hrdina Kovošrot, je to zkušený válečník.
Dorazili jsme na místo setkání, na okraji prokletého lesa jsme se utábořili , zde počkáme na své spolubojovníky, z dálky k nám doléhají skřeky a kvílení hrozivých stvůr, jako by nás už cítily.
Za nedlouho se k nám přidává král misa41 se svým hrdinou a armádou střelců s léčiteli a nosiči. Po rychlém přivítání jsme domluvili bojovou strategii a hned se vojska dávají na postup k ruině kde hrdinové dávají povel k útoku , bojovníci se bez zaváhání vrhají dovnitř mezi trosky , v tom okamžiku se velké množství skřetů dává na útěk , je to díky prstenu kterými vládne hrdina Kovošrot, který působí tak , že vyvolává v monstrech hrůzu a zděšení. Vylézají a vylétají ze všech děr a ve strachu prchají pryč. Vojska udatně bojují a bijí se z monstry na něž působí i jiná kouzla obou našich hrdinů a oslabují je , boj netrvá dlouho a všechna monstra jsou zničena , avšak i v našich řadách jsou zranění a padlí , a to je chvíle pro léčitele aby je přivedli k životu a vyléčily zraněné. Zatím nastupují nosiči a spěšně, ale pečlivě prohledávají rozpadající se ruiny, hledají poklady které skřeti nakradli a zde uschovali. Po chvíli vynášejí truhlici s nejcennějším pokladem , plnou vzácných černých perel , ty si hned vládci dělí rovným dílem. Než se trosky propadli pod zem stačili ještě vynést i spoustu zlata a cenného železa.
"Byla to velkolepá bitva" řekli si panovníci a s pohledem na ukořistěné poklady a unavené, ale spokojené bojovníky si podali ruce a rozloučili se. Vojska se pomalu zvedají a dávají se na cestu domů.
Do království jsme se dostali až pozdě v noci a i když jsou bojovníci unaveni , zastaví se v hospodě , kde se v oknech ještě svítí , aby se osvěžili a připili si tak na svoje vítězství. V hospodě sedělo i několik cizích poutníků a tak se zpráva o tom hrdinském činu roznesla do celého světa. Gratulace a slova uznání tak přicházejí od panovníků z dalekých krajů.
Opět stojím na hradbách svého hradu a shlížím do tmy, jen srpek měsíce září a osvětluje tak celou krajinu. Celý svět nyní ví , že já král elfů minaja s velkou pomocí krále rytířů misa41 jsme pokořili arciruinu. Byl to dobrý, úspěšný den a velkolepá bitva s monstry, která se zapsala do dějin ....a až se zase někde objeví arciruina a ona se objeví, my už budeme připraveni a bez zaváhání půjdeme do boje znovu.
příběh napsal minaja & misa41