Zničení Arci Pařanem 9.4.2017

[Paran007]

Pomalu jsem procital ze spánku a v hlavě mi ještě doznívaly útržky ze snu. Hrozného snu. Snu - přesněji řečeno noční můry - jakou na Vás sešle například Váš nesmiřitelný, úhlavní nepřítel, kterému jste vyvraždili celou rodinu, a on Vám vyhlásil krevní mstu. Ptáte se, kdo vlastně jsem a jaký to byl sen? Tak tedy popořádku.

Jsem Kalič, hrdina z povolání. Tak trochu kouzelník, znalec vína a krásných žen, ale hlavně válečník a vůdce rytířů a vojsk mého pána Pařana v království HS v zemi MyLands. Je to krásná země, jak se říká, mlékem a strdím oplývající. Je plná příležitostí a až na příležitostné roztržky mezi jednotlivými panovníky a královstvími by v ní život byl příjemný. Kdyby. Kdyby ovšem před pár stoletími jeden příliš ambiciózní a nenasytný mág, který chtěl ovládnout svět, neotevřel dimenzionální trhlinu a nevpustil k nám monstra z dimenze Pakla. Co na tom, že si svůj omyl vzápětí uvědomil a než byl zabit a sněden, stihl trhlinu uzavřít - škoda už byla napáchána a vazby mezi naším světem a Paklou byly oslabeny. Takže od té doby k nám pravidelně pronikají monstra a kradou, zabíjejí a ničí vše, na co narazí. Ještě štěstí, že k průchodu je vždy potřeba enormní množství magické energie, takže jich najednou dokáže projít jen určité množství, takže i když jsme s nimi v podstatě v permanentní válce, situaci zvládáme teď už v podstatě s rutinou, i když……

…samotný sen, jak si vybavuji, nezačal nijak nepříjemně. To jsme před odchodem na lože po celodenním výcviku nováčků a rekrutaci nových sil probírali s ostatními hrdiny (a ano, i hrdinkami - u nás mají otevřené dveře všichni schopní bez ohledu na pohlaví) strategie na následující den - plánovali vyslání průzkumných oddílů, abychom včas zachytili případný průnik monster, pročítali inventury jednotlivých zásob, kontrolovali opravené zbraně a zbroj, stanovovali priority pro naše vynálezce k jejich dalšímu vylepšení atd. atd., prostě samé běžné věci, které dělá každý rozumný vládce na závěr úspěšného dne. Když v tom byl náš klid narušen náhlým příchodem vyslance spřáteleného království. Už ve dveřích jeho obličej nevěstil nic dobrého, což sám vzápětí potvrdil, když ani nečekal na uvedení do sálu ceremoniářem a okamžitě vyhrkl „Vaše lordstvo, je zle!“

Z jeho zmateného vyprávění vyplynulo, že v nedalekém království došlo k nevídanému průniku monster. Zřejmě nějaký vychytralý vládce monster projevil nečekanou trpělivost, sbíral magické síly a prováděl temné rituály delší dobu, než je obvyklé, takže se mu podařilo prorazit s obrovským množstvím monster. Ihned potom obsadil nejbližší zříceninu hradu. Průzkumné oddíly - ani ty moje, vyslané později – nebyly schopny sdělit přesnější počty monster, zmiňovaly se jen o „legiích“ a „hordách“, takže jsem usoudil, že se bude jednat o nejvyšší stupeň zamoření, tedy sedmý.

Už jsem neváhal ani chviličku, vydal jsem rozkaz k okamžitému nástupu vojsk a přípravě k odchodu. Než se vojáci seřadili – proti tak mocnému nepříteli se nám nejvíce osvědčila kombinace rytířů na koních a střeleckých jednotek (aktuálně vybavených nejmodernějšími kušemi) podporována léčiteli a samozřejmě spoustou pomocného personálu (panošů, nosičů zavazadel apod.) – zajistil jsem od hradního kněze požehnání. Rovněž jsem požádal o kouzla na zvýšení obrany jednotek, posílení jejich bojového ducha a vytrvalosti, síly a nakonec i na urychlení přesunu. Pak jsme vyrazili na cestu. Samotný přesun ke zřícenině hradu zabral část noci, ale proběhl relativně v klidu. Jako seřadiště jsme před útokem použili blízký důl (uvnitř chráněný před magií monster), ve kterém jsem nechal vybudovat polní lazaret pro naše budoucí zraněné. Že jich bude hodně, bylo zcela jisté. Průzkumníci vysláni k monstrům přinesli zprávu, že vlivem působení mocné magie vůdce monster se země v blízkosti zříceniny už mění na zemi démonů.

Nastal čas bitvy. Popisovat ji do detailu je hodně těžké, jelikož byla plná chaosu, jednotlivých soubojů, příkladů zbabělosti i bezbřehého hrdinství. Už když se nastoupené jednotky připravovaly vyrazit do boje, vlny hrůzy, které proti nám vysílal vládce monster „Fanneeň“ způsobily, že část rytířů a kušníků se přes všechny snahy šikovatelů obrátila k útěku. Později jsem zjistil, že dosáhl 44 úrovně ďábelské zhýralosti, takže nebylo divu. Další válečníci byli nekalými kouzly uvězněni na místě a nemohli se hnout. Konečným výsledkem bylo, že pouze asi jeden z deseti vojáků byl schopen boje – ještě, že jsme na monstra přitáhli v tak hojném počtu. Na druhou stranu bojový duch podpořený vírou a požehnáním našeho kněze způsobily dezerce i v řadách monster. Zde na chvíli odbočím – přestože je pro monstra vstup do naší dimenze hodně obtížný, jejich návrat zpět na Paklu mají velmi snadný – asi jako když se plave v řece proti proudu a s proudem.

Samotnou použitou taktiku boje proti monstrům popisovat nebudu, protože by mohla být prozrazena (samozřejmě neúmyslně) vůdcům monster a příště by mohli její znalost použít proti nám, ale prozradím Vám, že byla velmi úspěšná. Anebo ano, věřím, že zde nejsou mezi vámi přítomni žádní zrádci. Náš útok byl rozvržen na dvě fáze. V té první se kušníci postavili v setninách na mírnou vyvýšeninu tak, aby měli nerušený výhled a mohli nerušeně pálit. Rytíři se postavili před ně do několika řad a vyrazili do útoku. Byl to klamný útok vedený zešikma, takže jízda nepronikla do zhoufovaných monster, jen jim obrousila přední řady. Pak se rytíři vydali na ústup, využívajíc mezery v jednotkách kušníků. Zároveň tím v monstrech vyvolali dojem, že prohrávají a zbaběle prchají. Jakmile se monstra přiblížily na dostřel, začali je kušníci decimovat přesnou palbou. V druhé fázi se rytíři po projetí mezi kušníky přeskupili, rozdělili na dvě skupiny a provedli obchvat z obou stran. Vzali tak monstra do kleští a přes jejich evidentní množstevní převahu je nemilosrdně je zmasakrovali.

Když jsme po urputné a krvavé bitvě plné obětí slavně zvítězili a monstra porazili, ujali se své role kněží a ošetřovatelé. Ovázali zraněné a (s pomocí boží) přivedli nazpět naše padlé udatné bojovníky. Ne vždy se to povede, nicméně tentokrát byl evidentně Bůh spokojen s naším snažením a dovolil kněžím vzkřísit všechny naše padlé. Poté jsem na bojišti vyhledal i padlého vůdce monster. Mocné artefakty, brnění a zbraně, které měl u sebe, jsme s velkou lítostí museli zničit, protože byly tak prosáklé temnou magií, že se nedaly použít – kdokoli by se o to pokoušel, byl by okamžitě proklet a velmi brzy by zemřel v krutých bolestech. Nicméně jsme u něj našli nějaký magický svitek a několik magických drahokamů, o kterých dvorní mág prohlásil, že po důkladné očistě je bude schopen využít. Nakonec můj pobočník objevil i místnost, kde monstra shromažďovala lup. Bylo zde nějaké zlato, vzácné meteorické železo a špalky ušlechtilého tisového dřeva určeného k výrobě zbraní, zásoba jídla a kámen na opravu hradu. Co mě ovšem hodně překvapilo, nalézala se zde i hromada vzácných černých mořských perel – je zajímavé, jak mnoho jich monstra dokázala za tak krátkou dobu nashromáždit – více než čtyři věrtele.

Na zpáteční cestě byli všichni hodně zamlklí z prožité hrůzy, a i když jsme nakonec zvítězili, každý by se podobné řeži příště raději vyhnul – nebylo o co stát. Kdybych se zrovna neprobudil, řekl bych, že cesta proběhla jako ve snu. Jsem opravdu velmi rád, že zde tento hrůzný sen skončil…..

…. V tom se ale otevřely dveře do ložnice v do postele mi s rozběhem skočila má dcera pohazujíc si s pytlíčkem plným perel a s obrovským perlovým náhrdelníkem kolem krku a zahrnula mě smíchem a polibky na tvář…

[Darebacek]

Děkujeme za skvělou povídku!
Dostanete odměnu během dne.