Povídka o zničení arcizříceninyPado

[Pado]

Byl pozdní lednový podvečer. Venku panovalo nevlídné deštivé počasí. Celá zem měla být touto dobou pokryta sněhovou peřinou, ale mocná příroda rozhodla jinak. Všude jen bláto a nepříjemný, sychravý chlad. Na obvyklé zimní radovánky, které si král Pado s rodinou většinou v této době užíval, nebylo ani pomyšlení. Nařídil písařům aby mu důležité zprávy roztřídili a ukládali na stůl jako vždy. A šel si vypít šálek horkého čaje. Alespoň na chvilku odložit vladařské povinnosti a mít čas jen na sebe a své blízké. Nadešel zase čas věnovat se panování. Král Pado usedl za stůl a začal pročítat zprávy od svých průzkumníků. Nebylo jich mnoho, protože písaři již dávno nosí jen ty důležité. Dovídá se, že několik průzkumníků při konání své těžké a náročné povinnosti zemřelo. Ihned dá povolat do služby další, vždy se najde hodně odvážlivců ochotných riskovat i život pro svého krále. A zároveň nařizuje poslům, aby tuto smutnou novinu oznámili v jejich domovech, spolu ale posílá i velkou odměnu za věrnou službu. Dále se dovídá, kde jsou menší pevnosti monster. Tak malé, že nezaslouží, aby jim věnoval větší pozornost. Jemu i všem ostatním velkým panovníkům brání čest, aby na ně útočili. Ano když jich je už opravdu hodně povolá svou věrnou armádu a vyhlásí „hon na monstra“. Předtím ale vždy sejde do nejhlubších sklepení svého hradu, kde ukrývá své poklady. Mocné artefakty, které oblékají jeho vojevůdci a svitky které umí seslat různá pozitivní kouzla nejen na jeho vojska ale i na armády spojenců a naopak na vojska nepřátel kouzla negativní. Moc velký pořádek zde není a král Pado to ví, občas tady sice trochu uklidí, ale nikdy to nevydrží dlouho a svitky jsou zase uloženy tam, kde je právě volné místo. V nejtemnějším rohu je ale stará a notně oprýskaná okovaná truhlice, která ani přes své stáří nijak neztratila na své pevnosti. Ta ukrývá poklad nejvzácnější – černé perly. Jediná oběť, za kterou mu mocní bohové světa Archon dovolí porušit kodex cti a ničit malé pevnosti. Bohužel je již skoro prázdná.
Velký hluk a křik najednou krále Pada vytrhl z jeho zamyšlení se nad stále prázdnější truhlou. Co se děje? Vstal a šel otevřít dveře na chodbu aby zjistil příčinu. Než k nim ale stačil dojít dveře rozrazil jeden z jeho průzkumníků. Se slovy „odpusť pane“ padl na kolena, ale ta zpráva je natolik důležitá, že nesnese odkladu. Král Pado pokynul strážím, čekajícím na trest za to, že se průzkumník dostal až sem. Nechte nás o samotě. A ty mluv, pronesl k mokrému a zablácenému průzkumníkovi podávaje mu pohár medoviny na zahřátí. Pane, jsou zase tady řekl k smrti unavený průzkumník. Tentokrát v severních stepích. Kdo? Zeptal se král. Nespočetné zástupy monster, jejich tvrz ční až vysoko k nebesům a určitě ukrývá veliké poklady. Pokračoval průzkumník, který mezitím přešel k veliké mapě celého světa Archon. Tady. Zapíchl prst na mapu a vzápětí omdlel únavou.
Všichni sem zakřičel král Pado a hleděl na blátivý otisk prstu na mapě. Trubte na poplach, zavolejte vizionáře a léčitelé ať se postarají o tohoto statečného průzkumníka. Králi se honí hlavou stovky myšlenek. Jeho pohled se stáčí k safírové skříni, zatímco vizionáři hlásí, že nenalezli žádnou aktivitu v blízkosti arciruiny. Safírová skříň? Ne tak ji jen nazval král Pado, je to obyčejná dubová skříň, ale její police jsou plné safírových krystalů. Podle nich král pozná který z jeho přátel je připravený k boji – to mají safíry jasnou zelenou barvu, a který odpočívá – tehdy safíry zešednou. Bohužel safíry nejbližších panovníků jsou šedivé. Kolik času na přípravy má a kterého svého statečného hrdinu či hrdinku pošle v čele svých vojsk? Moudrého Ilegloda? Ano s použitím magie je dostatečně rychlý a tuto misi by jistě zvládnul, ale je daleko v jižních královstvích. Přesto pro něj král vybírá vhodné artefakty a kouzla potřebné k úspěšnému útoku. Další zpráva od vizionářů: stále žádná aktivita, tedy alespoň co dokážou naše křišťálové koule zjistit. Existuje mocná magie, přes kterou neumíme prohlédnout. Nebo pošle Ardanen? Věrná velitelka, se svou armádou ale pochoduje pomalu. Její příjemný hlas a úsměv dokáže vždy přivést mnoho nových vojáků do kasáren a ti ovlivněni jejím altruismem se dobrovolně zříkají části žoldu. Na tuto výpravu se ale nehodí. Zdálky se ozval nějaký hluk, byl stále silnější. Za chvilku se hluk změnil na teď již rozeznatelná slova oslavných písní, která přehlušovala i řinkot brnění. To se vracela Nimel z vítězné výpravy. Nimel věrná hrdinka, která sloužila králi od první chvíle, kdy dostal svolení bohů k najmutí hrdiny. To je ta správná volba na splnění tohoto těžkého úkolu. Král Pado dává svým vojákům rozkaz k sešikování se před branou hradu. Hned jak se Nimel vrátí, bude mít armádu připravenou k útoku na mocného nepřítele. Ona sama nebude mít moc času na odpočinek, vlastně žádný, protože těch pár vteřin zabere výměna jistě unaveného oře a vyslechnutí pokynů k nové výpravě. Král Pado naposledy pohlédne na safírovou skříň, ale krystaly jsou stále šedé. Už není čas řekne si v duchu a schází na nádvoří hradu Nimel v ústrety. Ta tušila už předem, že se chystá něco důležitého, když viděla nastoupenou armádu a krále na nádvoří. Vždy přeci čekal na její hlášení o úspěchu nebo neúspěchu jejích výprav v pracovně. Mlčky přesedla na čerstvého koně a vyslechla královy pokyny. Široce se usmála a v očích se jí zablesklo. Lehce se uklonila a řekla „Pane“. Víc slov nebylo třeba, prudce otočila koně a ostrým cvalem vyrazila vpřed. Za mnou zavelela, když projížděla uprostřed seřazených šiků. Celá armáda se dala do pohybu, okolo Nimel se sjeli generálové a poté co, vyslechli rozkazy kvapně odjížděli ke svým oddílům. Arciruina ležela uprostřed široké stepi. Nebylo možné přiblížit se nepozorovaně, bylo nutné ji dobýt jedním rychlým útokem. V dálce zahlédla Nimel špičky jejích věží. Jistě tam je nespočet monster. Sevřela pevněji svůj bohatě zdobený meč a ukázala jím směrem k ruině. Tryskem zavelela a celá armáda zrychlila. Najednou se nad ruinou zatmělo a znovu a ještě jednou. To byla mračna šípů ze tří salv, kterými ruinu zasypali šikovní elfští lučištníci. Ani oni ale nedokázali dostřelit na nejvyšší věže. Tam se už z výšky snášela hejna bojových gryfů. Před jejich zobáky a pařáty nebylo obrany. Král Pado netrpělivě chodil po pracovně sem a tam. Stále častěji se zastavoval u severního okna. Po chvíli už nechodil, stál u okna a upřeně se díval do dálky. Tou dobou vojska pod velením Nimel prorazila bránu ruiny a bojoví kentauři rozrážejí sevřené šiky monster. Malé skupinky dorážejí elfičtí rytíři. Je dobojováno a arciruina se začíná podivně chvět. Rychle velí Nimel, posbírejte poklady a ošetřete raněné. Teprve teď je ta pravá chvíle pro nosiče a léčitele. Ti rychle odvedli svou práci a celá armáda se dává na zpáteční pochod za zpěvu oslavných písní. Najednou se ruina zatřásla, oslnivě se z ní zablesklo a celá se zhroutila, zbyla po ní jen obrovská díra v zemi. Záře záblesku byla tak silná, že ji viděl i král Pado vyhlížející z okna. Je dobojováno řekl si v duchu. Nalil si pohár medoviny, usedl za stůl a netrpělivě čekal na návrat svých vojsk. Zvesela vešla do pracovny Nimel podat hlášení králi hlášení následována několika nosiči. Pane, řekla Nimel, vojska monster byla rozdrcena jediným rychlým útokem. Arciruina se propadla hluboko pod zem,
ale dříve naši nosiči našli obrovské poklady, které ukrývala. Tady jsou, otočila se směrem k nosičům a ti položili svůj náklad. Když král Pado uviděl to obrovské množství černých perel zaradoval se. Poděkoval Nimel i jejím vojákům a přikázal vystrojit obrovskou hostinu. On sám se k oslavám připojí až později. Nejdříve pečlivě ukryl vzácný poklad do staré okované truhlice ukryté v hlubokém sklepení. Když truhlici zamykal, pomyslel si, na jak dlouhou dobu bude v jeho královstvích blahobyt. Pousmál se a šel se na nádvoří hradu připojit k bujarým oslavám.

[Darebacek]

Odměna byla vydána.
Děkujeme za povídku!