Zničení arcizříceniny Hanne a PanTovarnik88 ... Marco Polo

[PanTovarnik88]

Bylo tomu léta páně 25.8.2014. Ranní úsvit byl celý krvavý jako předzvěst velmi litého boje, ke kterému se již od rána schylovalo.

Jako vždy jsme s hlavním mudrcem kontrolovali zprávy z okolí a v tom dorazil výzkumník celý bledý a rozklepaný. „Vládče“ povídá výzkumník „našli jsme mystické místo, arcizříceninu 7 úrovně“. V tu chvíli mnou projela vlna zlosti a chtěl jsem ho popravit, jako každého co se snaží vylhat, jelikož očividně nesplnil svůj úděl. V tom se výzkumník zakoktá „p-p-pane m-mám tady jako důkaz mého tvrzení úlomky starodávné runy“. Úlomky jsem blíže prozkoumal a poradil se s duchy mudrců, musel jsem přitakat, opravdu to byly úlomky starodávné runy nacházející se jen v posvátných arcizříceninách. Avšak samotné souřadnice nestačí a tak jsem zvolal „všechny proradný špehy budeme muset soustředit na tuto jedinou souřadnici a běda Vám pokud mi nepřinesete požadované informace o tomto bohem zapomenutém místě!!!“ a tak špehové pelášili seč jim kopýtka stačily. V městě Pordoi na ně čekal život v blahobytu jaký si umí málo kdo představit, ale jen v případě že přinesou dobré zprávy.

Vše naznačovalo tomu, že ruina je bezpečná ukrytá vysoko v horách kam se jen ztěžka dá dostat. To také špehové potvrdili a nad spokojenost svého vládce sebou přinesli i kompletní soupis armády číhající tak vysoko v horách pod štítem Anapurny, kam vede jen jedna úzká, klikatá a nebezpečná stezka zvaná „cesta smrti“.

Dle zpráv od špehů byli skřeti připraveni i bez svého tyranského vládce bránit, do poslední příšerky, poklad ukrytý hluboko v hoře, který se třpytil černě jak noční obloha. Ačkoliv bylo krásné léto, v těchto výšinách na nás čekaly mnohé útrapy jako výstup po skoro kolmé sněhové planině zvané stěna La-o-Ce či stále se pohybující ledové pole kde byla bezmála stoprocentní šance, že při dusotu desítek tisíců vojáků se budou odlamovat ledové Seraky vážící stovky i tisíce tun. Pád takového ledového útvaru by mohl rozmačkat celou armádu či zablokovat možný výstup a my by jsme se museli těsně před cílem otočit na pochod zpět.

Jak jsem již podotkl, soupis co přinesli špehové, byl opravdu přesný a přehledný. Čekala tam obrana čítající přes 120 tisíc jednotek a všichni byli odhodlaní při obraně položit svůj život. Když jsem se probíral soupisem, bylo mi jasné, že poslat tam jen své legie by byla cesta na jistou smrt. Několikrát jsem musel vstoupit do svatyně (což je taková malá místnůstka přímo ve středu hlavní věže), požádat o radu mudrce co s touto situací dál dělat. A tak jsem dal na jejich radu a spěšnou depeší jsem seznámil s celou situací vládkyni Hanne. Starobylý mi předpověděli, že když spojíme síly, máme velikou šanci na zabití hord krvelačných monster.
A tak se dali věci opravdu do pohybu. Nechali jsme nastoupit jednotky a sešikovat je u hlavních bran, čímž začala dlouhá, náročná a velmi nebezpečná cesta vzhůru k oblakům kde mudrcové predikovali epickou bitvu.
Naše oddané vojska čítající skoro 200 tisíc jednotek se poslušně vydali na strastiplnou cestu za bájnou ruinou, vedeni statečnou Terou a chrabrým Antoniem. Po několikadenním pochodu byla vojska vyčerpána a tak spočinuli několik dní nad vrcholem stěny La-o-Ce. Bylo to kousek od velmi obávaného úseku pohybujícího ledového pole. Na cestu se dali opět, když nabrali tolik potřebné síly k přechodu a posléze ke zničujícímu útoku. Za ledovým polem by byli na dohled od zříceniny, kde bylo jisté, že tak velkou armádu skřetové nenechají odpočinout a dík tomu by byla šance na úspěch velmi malá až mizivá. A tak po odpočinku chrabří hrdinové zaveleli k přechodu ledového pole a záhy se jako první vrhli do vřavy mečů, drápů, kopí a oštěpů řinčících o brnění.
Očekávali jsme bitvu, která bude zuřit několik dní. To jsme se mýlili, jelikož hrdinové se před bitvou dohodli a i bez přímého příkazu vládců použili kouzla na oslabení těch „smrdutých skřetů“. A tak z očekávané bitvy, která se měla zapsat do historie svou délkou, se zapíše jen jako krvavý masakr skřetů. Kde i přes svou výhodnou pozici přímo pod štítem obrovské hory Anapurny, vycházeli skřetové proti dobře organizovanému útoku démonů a elfů pod velením obou hrdinů a skřeti umírali po tisících každou minutu boje. Když se naše jednotky dostaly do ruiny už tam nebyl vlastně nikdo kdo by vzdoroval a tak nelítostně pobili i ty poslední nechutné skřety schované uvnitř. Prošli skrze pevnost do útrob hory kde našli bájný poklad a vzali si co jim po právu patřilo.

Při návratu z podzemí jim slunce na chvíli sebralo zrak, když však opětovně prozřeli, naskytla se jim podívaná ze které se nejeden vojín jen těžko vzpamatovával. Byl to masakr. Všude se váleli mrtvá těla (spíš jen kousíčky) z kterých se valila ještě teplá krev, utvářející potok a postupně potok se měnil v řeku. Krev barvila vše na rudo.
Sestup z hor podél krvavé řeky proběhl bez větších problému. Při přechodu ledového pole se již jednotky roztáhly do menších skupin aby zbytěčně nerozpohybovali mohutný ledovcový útvar. Opatrně sestoupili sněhové pole.
Všichni se vrátili ztrápení, utahaní, ale šťastní z návratu domů.

[Darebacek]

Odměna vám byla vydána ve hře. Děkujeme za povídku