Zničení arcizřícenin Lestrem a Cedrikem z klanu Přátelé

[Cedrik]

Štěrbinou střílny se prodírá ranní světlo. Paprsky kloužou po temné žule hlásky a vrhají stíny dovnitř nádvoří. Nad hradem Gammaray vlaje vztyčená vlajka našeho mocného pána Cedrika. Vzduch rozetne jasný hlas trubače, vrací se průzkumné hlídky z nočního hledání. Na první pohled je vidět, že není vše v pořádku. Z vyslané skupiny pěti odvážných zbyla trojice zraněných a vyděšených mužů. Velitel hlídky, celkem mladý muž, však zsinalý a zšedivělý zážitkem, zbrocen krví, napůl kleká, napůl padá před svého vladaře Cedrika, který s potlačovanou nervozitou ve tváři očekává hlášení.
„Pane, Vaše obavy se potvrdily.“
(„Neměl jsem je pouštět. Žádné přeplněné sýpky obilí ani kovárny plné železa za to nestojí. Stejně jsem musel větší část obilí a železa prodat a ještě ke všemu našemu nepříteli. Na tržnici mi ale nedali jinou možnost“, bleskne hlavou Cedrikovi, který za poslední měsíce po urputných bojích zajmul a propustil několik vládců temných monster.) Velitel hlídky pokračuje.
„Téměř ve středu království jsme narazili na nepřítele, dá-li se ta hrůza takto nazvat. I když z prastarého hradu, doposud zapomenutého a ukrývaného v poušti, zbyly jen zříceniny, nedá se s jistotou říci, co se v něm skutečně ukrývá. Podařilo se nám nepozorovaně proklouznout dovnitř a objevit tmavé opevněné budovy plné skřehotu, divokého ryku, síry a ohně. Řady duchů mocně rozdmýchávaly ohně, tančili své reje s rozepjatými hnáty a kolem prolétávaly nespočetné roje čarodějnic pekla, které třeštíce po obětech proměnily svoje zahnuté hole v létající košťata. Největšího jásotu zasloužily dech beroucí chvíle, kdy se čarodějnice v transu srazily s ohnivými gargouillemi. Čas od času pak na zlomek sekundy přerušili rejdění, aby oživili svoje mrtvé a zmrzačené ze srážek. Přestože nás ukrýval plášť noci a doslova jsme zkameněli hrůzou, tak právě v tuto chvíli ticha neopatrný zvuk některého z nás způsobil naše odhalení a jako na povel vystřelili jehlosauři svoje jedovaté hroty směrem k nám. Dva z nás na místě padli, jakmile se jejich žilami rozlilo vystřelené zlo. Mizeli jsme v divokém a bezhlavém úprku do bezpečí našeho hradu Gammaray. Cestu jsme probojovali s několika divokými orcy a železnými golemy.“
Sotva velitel hlídky dopověděl svoji řeč, svalil se v bezvědomí k zemi. Zachmuřelý Cedrik pokynul lékařům a ti se ujali své práce. Takový začátek dne nevěstí nic dobrého. Cedrik ve skrytu duše vzdor své cvičené a někdy až tvrdohlavé samostatnosti ví, že Lestr - vůdce celého klanu Přátel, nejzkušenější muž vytvrzený a zakalený věky nejtěžších soubojů, stálá a vytrvalá opora klanu, je sluncem, které mu může pomoci spálit černé zlo na pomíjivý prach a dobýt vítězství. Dusot kopyt z nádvoří již po krátké chvíli potvrzuje Cedrikovo pevné rozhodnutí a spěšný kurýr vybavený tajnou mapou se souřadnicemi označujícími sídlo monster uhání směrem k hradu lol aby předal Lestrovi žádost o pomoc. Cedrik si zkouší představit, jak asi město plné smíchu (lol), rachejtlí a veselí zareaguje. Teď je však řada na něm, aby prošel zbrojnici, klenotnici, navštívil kupce s magickými svitky, zmobilizoval všechny své poddané i posily hlídající těžbu ve zlatých dolech. Po šesti hodinách důkladné přípravy přemítá Cedrik, proč ještě nedostal odpověď od Lestra. Po krátkém váhání bezpečně připevní krátkou zprávu s popisem situace poslednímu holubovi, kterého dostal od Lestra darem, a s těžkým srdcem jej pouští na cestu. Ani ve vzduchu není bezpečno, ale tentokrát je do dvou hodin zpět uklidňující odpověď. První posel nedorazil, důvod není těžké domyslet. Lestr se tedy o nebezpečí dozvěděl až díky holubovi a okamžitě chystá celou armádu, v duchu své pověsti panovníka, vůdce i ochránce. Přesný plán cesty a připojení vojsk je stanoveno. Cedrik navštěvuje majestátní kopuli vizionářů a snaží se s jejich pomocí dozvědět více. Okolo zříceniny je podivný klid, takový je výsledek bádání. Přesně podle plánu však vizionáři hlásí, že vojska vládce Lestra jsou v pohybu. Cedrik prohlíží situaci s pomocí jasnovidných vizionářů a znejistí. Co to má znamenat? Tak slabé vojsko a slíbený zkušený velitel Lardiel navíc nestojí v čele? Bez tohoto vycvičeného paladina, válečníka, vyzvědače to nelze vyhrát. Pomocí plnokrevných zpocených koní a jejich rychlých kopyt se však brzo dozvídá vysvětlení – Lestr použil kouzelný svitek a skryl skoro celou armádu před zraky všech. Poslal však Cedrikovi další holuby ke komunikaci, dbaje hesla „bez spojení není velení“ a ukázal mu pravý stav věcí. Statisíce hrdých vojáků vedených Lardrielem v plné zbroji kráčí směrem ke zlověstnému hradu, připraveni a odhodláni zničit nepřítele. Cedrika mrazí v zádech nad touto silou. Z minulých bojů si však pamatuje kouzla, kdy z jeho vojsk většina v hrůze uprchnula. To byl ale slabší protivník a dal se porazit i tak. Zkouší se ujistit u Lestra, kdo vyhraje. Lestr mluví o mocném kouzle, o silné odvaze neustoupit a jistém vítězství, nezbývá než věřit. S větou „kostky jsou vrženy“ posílá Cedrik všechny svoje muže do boje a připojuje se k Lardrielovi. Nedbaje varování Lestra, posílá 65000 svých mistrů meče do boje s cílem alespoň zjistit situaci. Dopadá to dle Lestrovy předpovědi. 90% tohoto předvojska se v hrůze obrátí na útěk, ostatní jsou na hlavu poraženi a informace o síle protivníka žádné… Můžeme vůbec vyhrát? S touto otázkou a dbaje Lestrových rad aktivuje Cedrik všechny svitky, které pomohou jeho i Lardrielovým vojákům oslabit nepřítele a posílí naše armády. Země se chvěje, rachot pochodujících vojsk přerušuje hlas, je zase ráno, obloha neskutečně modrá a slunce svítí. Ale žádný den není dobrý k umírání, leda pro nepřítele. Pochod pouští zvedá oblaka prachu, nedá se dýchat, horko k zalknutí. Mít tak džbán plzeňského piva nebo moravského vína. A najednou stojíme přímo proti sobě. Takový děs, nelze jej popsat. Cedrik poznává v čele monster vládce Juggernauta a vzpomíná si, jak kouzlo jeho zajatého syna způsobilo útěk armády v boji o jeden měsíc dozadu. Je to tu znovu, 90% Cedrikovi armády prchá. S těmi nejvěrnějšími však rychle staví alespoň přenosné opevnění, jak ho to učili ve škole taktiky. Koutkem oka pohlédne směrem k Lardrielovi. Na jeho tváři panuje klidný úsměv. Všechna vojska neochvějně stojí při něm, nikdo nevzal nohy na ramena. Naopak, s odvahou buší do vlastních štítů a pancířů a sami šíří hrůzu v řadách nepřítele. Zato čtvrtina monster začíná prchat v hrůze. Cedrik si vzpomíná na Lestrova slova o mocném kouzlu a už v jiném smyslu chápe, co dokáže odvaha (je snad odvaha kouzlo? – o tom mluvil Lestr? – ano, odvaha je to kouzlo do každé situace). Na víc však nezbývá čas. Narychlo postavené opevnění umlčí nápor prvních 2500 monster a pak se zřítí pod návalem dalších nemytých šeredných a polonahých těl příšer. Bitva je v plném proudu a nezbývá než krýt sebe a muže po svém boku, tak jako vždy. Přítelem příteli a nepříteli přítele nepřítelem. Zabíjet je nutnost, která se po tolika bitvách stává rutinním řemeslem, to však nic nemění na vlastní smrtelnosti. Krev splývá s kůží a dříve jasný zvuk zbraní se stává tupým, stejně jako jejich ostří. Není rozeznat zraněné od mužů zalitých krví cizí. Zranění ani nikdo nepočítá, počítá se každý, kdo bojuje, živý či raněný. Krátký závan čerstvého větru poodkryl hrůzu bojiště. Jasné záblesky praporců našich spojených vojsk s nadhledem převažují nad hrstkou potrhaných vlajek nepřátel. Dílo hrůzy je dokonáno. Supové, hyeny a okradači mrtvol se postarají o zbytek. Lardriel kyne vrchním chrámovým kněžím a ti konají zázraky na poli medicíny východu, oživují a uzdravují. O mnoho set let později bude na jejich umění marně vzpomínat medicína západní, která si udržuje pacienty léčením pomocí drahých medikamentů a platících pacientů tak pořád přibývá.
Cedrik a Lardriel se odebrali do královské hospody konečně spokojeně zapít společné vítězství. Cedrik nezapomněl Lardrielovi poděkovat a poslat díky i Lestrovi za mocné kouzlo „odvaha“. To odvaha jim všem pomohla zvítězit. Pak už si pustili pusy na špacír v naději, že o jejich hrdinství někdo něco napíše a klan Přátelé zazní jasným tónem pro všechny. A naštěstí pro Vás jsem tam zrovna popíjel pohár dobrého vína a měl kus telecí kůže u sebe.
Napsal suzerén Cedrik podle osnovy vůdce klanu Přátelé suzeréna Lestra.

[lolittka]

super příběh

[Dana1961]

To se vám teda podařil mistrovský kousek a povídka je také přímo světová gratuluji:)

[Darebacek]

Děkujeme za skvělou povídku!
Odměna byla vydána ve hře.