16.04 hráči Modesty a SYN zničili arcizříceninu s 46112 ČP!
Blahopřejeme k takovému vítězství a s netrpělivostí očekáváme na jejích vyprávění o hrdinském činu!
Blahobřejeme Modesty a SYN!
Re: Blahobřejeme Modesty a SYN!
Arcipovídka
Probudil jsem se s obrovskou bolestí v hlavě. Sakra, co se to děje, že by se na mně chtěl přiživit nějaký ghůl, nebo mi soupeř ze včerejší rvačky zkouší zákeřně vysvětlit že porazit ho opravdu nebyl dobrý nápad? Naštěstí bolest mírně polevuje, a s ustupující bolestí se vrací i první rozumné myšlenky. Dokonce přichází i (pravda, poněkud mlhavá) vzpomínka na včerejší bujarou pitku... ej, to byl večer, to byla noc! Konečně dal jednou setník oraz i nám, však už bylo na čase trochu upustit páru, ne pořád jen ti ořežpruti z družstva B! Ale ty následky... Lucifere, kdy už konečně nebudou ty svitky proti kocovině tak nechutně drahé! Ale co, příště už raději pustím chlup a koupím si ho, toto už bych si raději nějakou dobu odpustil. Koneckonců, budu si to moct dovolit spíš než teď, plat desátníka armády Temného pána SYNa je o poznání lepší než u mužstva, a tu frčku už mám slíbenou, písař jednotky je kámoš z vedlejší vesnice, chodili jsme spolu do školy. Povídal že mi to domluví hned po příští bitvě (po bitvě se vždycky povyšuje, čím větší tím víc se povyšuje), ať dám bečku piva že to nebude problém.
No nic, bude potřeba se uvést do chodu, dnešek sice pravda nemá být nic náročného ale hned po nástupu (zatraceně, čtvrt hodiny v přehlídkovém pohovu v tomhle vedru!) máme jít fasovat nové vybavení, polopancíř, chrániče rukou a hlavně nové luky mark3 s kompozitem z rohoviny a vybraného tisového dřeva, to bude maso s tím se bez problému vyrovnáme těm nadutejm elfskejm střelcům co si o sobě myslej že jsou elita světloňský armády! Jelita jsou to, nemaj tu tvrdost jako správný temný, ale je fakt že trefujou se opravdu dobře... ale hned v přístím boji jim ukážeme zač je toho loket. Nástup byl průda jako obvykle, setníci řvou na celé kolo, a velitel pak pronesl jeho "stručnou motivačku" jako obvykle, na téma jak si na nás všude okolo brousí zuby špinaví světloni, plnej svět nahoře jich je a už se zkoušejí roztahovat i tady u nás, ale on jim to nehodlá dovolit, i kdyby nás měl honit jak zjednaný celej den i celou noc... povel Rozchod přišel jakoby po celé věčnosti, ale zvěstoval nám že už je konec a můžeme se věnovat denní rutině.
Fasování doprovází obvyklý zmatek, pár chlápků z vedlejší jednotky se hádá komu patří jaká velikost (zásobovači jako obvykle mají jen dvě velikosti - moc malou a moc velkou, a samozřejmě přidělují ty malé obrům a naopak, kdo nemá tvrdý lokty a neumí si poradit ten si nejbližší budoucnost pěkně užije s nepadnoucím vybavením), občas to vypadá že přejdou do rvačky ale desátník je jen tak rychle švihne zleva zprava a chlapi maj hned o čem přemýšlet, najednou by desátníkovi nejraději zakroutili krkem rukou společnou a nerozdílnou - holt desátník ví jak na to, jak srovnat hádky a rozepře... všechny do latě, nebo žeby spíš latí?
Už by byl pomalu čas myslet na pořádnou baštu (stejně bude zase jen šlichta jako obvykle, kuchaři nejspíš ani nic jiného než eintopf neumí, ale aspoň jí snad bude dost - tahle krajina kde teď táboříme je ještě témeř nepoznamenaná válkou, ještě je z čeho brát), když v tom náhle je kdesi vpředu vidět neobvyklé hemžení a aktivitu. Co to, žeby přijela na vizitu nějaké vysoká šarže? Třeba nejakej pohlavár z KSP? Ale ne, zdá se že je to jen posel, ale podle černé pásky na lokti a nášivky s Okem je od rozvědky. Tak to bude něco důležitýho, ti chlapi nejsou žádný ořezávátka (některý jejich metody "získávání informací" od zajatců jsou fakt hustý i na armádu temna), když jde zpráva od nich tak to bude určitě stát za to. Vůbec bych se nedivil kdyby se šlo brzo do boje.
A už je to tady, fakt, našla se prej obávaná sedmička! Temný lord SYN o tom ještě neví, ale dozví se to každým okamžikem a náčelník rozvědky mezitím vydal pokyn všem vojskům aby se připravila na pochod. Sedmička je totiž starodávná ruina sedmé úrovně, té nejvyšší, a obsahuje spousty mocnejch artefaktů, magických krystalů, černých perel a jinejch užitečnejch věcí pro válku se světloněma. Tím pádem se o ni obvykle strhne rvačka velkých rozměrů, a je důležité být na místě jako první. Proto jde stranou skoro všechno, vyrážíme ihned jak nabereme nejnutnější zásoby a vybavení. Kupodivu to ani není daleko, člověk vždycky slýchal o sedmičkách jako o něčem ojedinělém, co vzniká v dalekých krajích, a hele teď tu máme jednu hned za rohem, v sousedním království! To vypadá nedějně, bude trochu času na to se rozumně zorganizovat, přivolat si na pomoc blízkého pána démonů Modesty, jak pro takový případ ukládá standartní postup. Pche, na tomto nebude standartního nic, ale je fakt že zařídit si pomoc démonů je asi dobrý nápad. Naše armáda Drou je samozřejmě nejlepší, ale Modesty disponuje pořádnou hordou démonů, kampak se na ně hrabeme početně, a do boje se vrhají pod heslem "není čeho se bát, smrt už máme za sebou!" Na mě by teda ty jejich silácký řečičky měly větší efekt kdybych už párkrát v boji neviděl jak jim světloni provádějí mnohem horší věci než je pouhá smrt, ale jako kanonenfutr se s tou jejich smělostí hodí výborně (nestíhají se leknout a obrátit na útěk dřív než je po nich:)
A jde se do toho, nad našimi pochodovými šiky které se právě vydávají na cestu na místo srazu se začínají objevovat první záblesky - pokud si někdo třeba chvíli myslel že by to mohla být bouřka tak ho to ryhle muselo přejít, tyhle blesky mají nejroztodivnější barvy a tvary, a blýskají nejen shora dolů jak bývá běžné, ale taky vodorovně a občas i naopak, vzhůru. Jsou to samozřejmě kouzla našich mocných mágů, kteří nás posilují na brzký boj. A hele, tamhle vpředu se mihla garda, a uprostřed ní - to je naše šampionka, Serrinen! Hned mi to spravilo náladu, pod ní jsme ještě žádný útok neprohráli, je vinikajicí stratég, dokáže až nelidsky chladnokrevně vydedukovat optimální rozestavení našich jednotek, a přesto když dojde na boj je z ní učiněný drak a sama osobně vede špici útoku do řád nepřátel.
Pochod opravdu nebyl nijak dlouhý, velitelé armád vybrali k boji příhodné místo, díváme se na nepřítele z mírného kopečka, nalevo od nás už se řadí jednotky démonů pod Modestinou generálkou Dronning, když spolu s naší hrdinkou projednávají poslední detaily vypadají jako by si z oka vypadly. Dokonce jsem slyšel že i hrdinka démonů je stejně nelítostná bojovnice jako ta naše, jestli je to pravda tak se monstra mají dneska na co těšit! A je to pohled celkem nadějný z toho našeho kopečka, naše protivníky sice taky vede silný hrdina ze starých časů (proč to sakra nikdy nemůže být snadné, slyšel jsem že zdaleka ne každá sedmička má hrdinu) a je jich až nechutně mnoho (zvědové hlásí přesný počet: Horda!), nicméně pohled na naše organizované šiky s moderní výzbrojí (nedávno jsme dokonce nafasovali pokusné granáty typu "černé vajíčko", taková exploze temnoty v řadách nepřátel dělá slušnou paseku) oproti jejich šílenému neuspořádanému davu dává tušit že dnes by nemuselo být až tak zle.
Bitva začíná téměř okamžitě, je třeba využít naši taktickou výhodu lepšího postavení a výzbroje, my lučištníci zahajujeme palbu na maximální dostřel (je těžké v tom davu naproti i na tuto vzdálenost nic netrefit) a k protivníku stoupá hotové mračno střel - obyčejných i magických. Zdá se že nepřítel nenese palbu zrovna dobře, jeho čelní řady se po několika salvách pokoušejí schovat kam se dá, dokonce se někteří i obracejí zpátky, ale to samozřejmě nepřátelští velitelé nemůžou dopustit, zadní řady nastavují hroty svých zbraní a nedovolují předním ustoupit ani kdyby náhodou přeslechli hlas polnice která troubí do útoku. Je to samozřejmě krok z nouze, takovýto čelní útok do kopce proti plné palbě je jen těžko něco víc než organizovaná sebevražda, ale jistě je lepší když jednotky zahynou v útoku (když se alespoň snaží způsobit nám nějaké škody) než kdybysme je postříleli na ústupu a zbytek by se ušlapal navzájem.
Nám ovšem jejich atak vyhovuje, jak se k nám blíží je vidět že jim postupně začínají docházet síly (zkuste si zběsile pádit s plnou polní do kopce, v dešti šípů nepřátelských lučištníků a neustále zakopávajíc o překážky i padlé druhy), taky se zkracuje vzdálenost střelby čímž roste přesnost ale i účinek střel v cíli (mnohé protivníky naše šípy prošpikují srznastrz i přes brnění, pravda poněkud chatrná). V našich předních řadách už se připravuje obrněná pěchota, stavějí rychlé zátarasy a o zem opírají kupředu skloněná dlouhá kopí. A funguje to, čelo oslabeného nepřátelského útoku se o překážku tříští, decimovaní a vysílení útočníci nemají ten správný moment aby prorazili. Vzniká tak velká zóna zmatku, kterou sice zezadu napájejí další řady útočníků, ale vpředu se nikam nepostupuje, a z nepřátelských těl se pomalu začíná vršit val který dále znesnadňuje jejich pronikání. To by mohl být správný okamžik pro naši elitní kavalerii! A je to tak, kavalerie se vydává do útoku po našich křídlech, čerstvá a dosud při plné síle, bleskově postupuje relativně volným prostorem okolo bitevní vřavy a zdá se že pokud nepřátelé něco rychle nevymyslí, podaří se nám perfektní obklíčení. Fakt, ti kluci od koní to dokázali, nežrali seno (a občas koně, když se desátník nekoukal) nadarmo, obklíčení se daří. Hotový Scipio Pekelný, jako u Canae, klasický manévr který zlomil vaz už nejedné protivníkově armádě. Do toho nastupují naši létavci, normálně záloha na horší časy ale teď se vysloveně hodí, bitevní vřava je téměř neprostupná a oni to mají "svrchu" jako na dlani, skoro nikdo na ně nestřílí (což bývá normálně příčina jejich krutých ztrát) a sami mohou efektivně přiživovat zmatek a zkázu v řadách nepřátel.
Nepřátelské tvrdé jádro se zdá celkem drží uprostřed, ale vtom přichází zpráva že padl nepřátelský hrdina! Tak to je vymalováno, zbytek ochabuje a nám začíná docházet že už stačí "jen" je pořádně zamést, nenechat je zbytečně uprchnout z bitevního pole aby nemohli škodit někde jinde znovu (i když, slyšel jsem že mimo zříceniny monstra nepřežívají dlouho, ať už umírají sami nebo jim někdo "pomůže", každopádně se rozprchávají a mizí). Ztráty na naší straně jsou uspokojivě nízké, a navíc díky tomu že jsme opanovali bojiště dostávají naši léčitelé možnost projít naše řady a vyhledat naše zraněné a padlé a pokusit se s tím "něco udělat". Tentokrát budou nepochybně stoprocentně úspěšní, je jich na to dost a jsou šikovní. Díky tomu i z kruté bitvy vycházíme s nulovými ztrátami.
V dálce u brány zříceniny už garda doprovází naše hrdiny na výpravu za poklady ruiny, zatímco poslové spěchají na všechny strany aby zvěstovali naše slavné vítězství. Náš Temný Pán už zdá se o všem ví, nepochybně nás celou dobu pozorně pozoroval pomocí svých transOčí i magie, všichni cítíme jeho spokojenost. Ta je nám nejlepší odměnou, ale budou i další, po takovém úspěchu budou řády a vyznamenání jen pršet.
Hurá! S peklem na věčné časy, a nikdy jinak!
Probudil jsem se s obrovskou bolestí v hlavě. Sakra, co se to děje, že by se na mně chtěl přiživit nějaký ghůl, nebo mi soupeř ze včerejší rvačky zkouší zákeřně vysvětlit že porazit ho opravdu nebyl dobrý nápad? Naštěstí bolest mírně polevuje, a s ustupující bolestí se vrací i první rozumné myšlenky. Dokonce přichází i (pravda, poněkud mlhavá) vzpomínka na včerejší bujarou pitku... ej, to byl večer, to byla noc! Konečně dal jednou setník oraz i nám, však už bylo na čase trochu upustit páru, ne pořád jen ti ořežpruti z družstva B! Ale ty následky... Lucifere, kdy už konečně nebudou ty svitky proti kocovině tak nechutně drahé! Ale co, příště už raději pustím chlup a koupím si ho, toto už bych si raději nějakou dobu odpustil. Koneckonců, budu si to moct dovolit spíš než teď, plat desátníka armády Temného pána SYNa je o poznání lepší než u mužstva, a tu frčku už mám slíbenou, písař jednotky je kámoš z vedlejší vesnice, chodili jsme spolu do školy. Povídal že mi to domluví hned po příští bitvě (po bitvě se vždycky povyšuje, čím větší tím víc se povyšuje), ať dám bečku piva že to nebude problém.
No nic, bude potřeba se uvést do chodu, dnešek sice pravda nemá být nic náročného ale hned po nástupu (zatraceně, čtvrt hodiny v přehlídkovém pohovu v tomhle vedru!) máme jít fasovat nové vybavení, polopancíř, chrániče rukou a hlavně nové luky mark3 s kompozitem z rohoviny a vybraného tisového dřeva, to bude maso s tím se bez problému vyrovnáme těm nadutejm elfskejm střelcům co si o sobě myslej že jsou elita světloňský armády! Jelita jsou to, nemaj tu tvrdost jako správný temný, ale je fakt že trefujou se opravdu dobře... ale hned v přístím boji jim ukážeme zač je toho loket. Nástup byl průda jako obvykle, setníci řvou na celé kolo, a velitel pak pronesl jeho "stručnou motivačku" jako obvykle, na téma jak si na nás všude okolo brousí zuby špinaví světloni, plnej svět nahoře jich je a už se zkoušejí roztahovat i tady u nás, ale on jim to nehodlá dovolit, i kdyby nás měl honit jak zjednaný celej den i celou noc... povel Rozchod přišel jakoby po celé věčnosti, ale zvěstoval nám že už je konec a můžeme se věnovat denní rutině.
Fasování doprovází obvyklý zmatek, pár chlápků z vedlejší jednotky se hádá komu patří jaká velikost (zásobovači jako obvykle mají jen dvě velikosti - moc malou a moc velkou, a samozřejmě přidělují ty malé obrům a naopak, kdo nemá tvrdý lokty a neumí si poradit ten si nejbližší budoucnost pěkně užije s nepadnoucím vybavením), občas to vypadá že přejdou do rvačky ale desátník je jen tak rychle švihne zleva zprava a chlapi maj hned o čem přemýšlet, najednou by desátníkovi nejraději zakroutili krkem rukou společnou a nerozdílnou - holt desátník ví jak na to, jak srovnat hádky a rozepře... všechny do latě, nebo žeby spíš latí?
Už by byl pomalu čas myslet na pořádnou baštu (stejně bude zase jen šlichta jako obvykle, kuchaři nejspíš ani nic jiného než eintopf neumí, ale aspoň jí snad bude dost - tahle krajina kde teď táboříme je ještě témeř nepoznamenaná válkou, ještě je z čeho brát), když v tom náhle je kdesi vpředu vidět neobvyklé hemžení a aktivitu. Co to, žeby přijela na vizitu nějaké vysoká šarže? Třeba nejakej pohlavár z KSP? Ale ne, zdá se že je to jen posel, ale podle černé pásky na lokti a nášivky s Okem je od rozvědky. Tak to bude něco důležitýho, ti chlapi nejsou žádný ořezávátka (některý jejich metody "získávání informací" od zajatců jsou fakt hustý i na armádu temna), když jde zpráva od nich tak to bude určitě stát za to. Vůbec bych se nedivil kdyby se šlo brzo do boje.
A už je to tady, fakt, našla se prej obávaná sedmička! Temný lord SYN o tom ještě neví, ale dozví se to každým okamžikem a náčelník rozvědky mezitím vydal pokyn všem vojskům aby se připravila na pochod. Sedmička je totiž starodávná ruina sedmé úrovně, té nejvyšší, a obsahuje spousty mocnejch artefaktů, magických krystalů, černých perel a jinejch užitečnejch věcí pro válku se světloněma. Tím pádem se o ni obvykle strhne rvačka velkých rozměrů, a je důležité být na místě jako první. Proto jde stranou skoro všechno, vyrážíme ihned jak nabereme nejnutnější zásoby a vybavení. Kupodivu to ani není daleko, člověk vždycky slýchal o sedmičkách jako o něčem ojedinělém, co vzniká v dalekých krajích, a hele teď tu máme jednu hned za rohem, v sousedním království! To vypadá nedějně, bude trochu času na to se rozumně zorganizovat, přivolat si na pomoc blízkého pána démonů Modesty, jak pro takový případ ukládá standartní postup. Pche, na tomto nebude standartního nic, ale je fakt že zařídit si pomoc démonů je asi dobrý nápad. Naše armáda Drou je samozřejmě nejlepší, ale Modesty disponuje pořádnou hordou démonů, kampak se na ně hrabeme početně, a do boje se vrhají pod heslem "není čeho se bát, smrt už máme za sebou!" Na mě by teda ty jejich silácký řečičky měly větší efekt kdybych už párkrát v boji neviděl jak jim světloni provádějí mnohem horší věci než je pouhá smrt, ale jako kanonenfutr se s tou jejich smělostí hodí výborně (nestíhají se leknout a obrátit na útěk dřív než je po nich:)
A jde se do toho, nad našimi pochodovými šiky které se právě vydávají na cestu na místo srazu se začínají objevovat první záblesky - pokud si někdo třeba chvíli myslel že by to mohla být bouřka tak ho to ryhle muselo přejít, tyhle blesky mají nejroztodivnější barvy a tvary, a blýskají nejen shora dolů jak bývá běžné, ale taky vodorovně a občas i naopak, vzhůru. Jsou to samozřejmě kouzla našich mocných mágů, kteří nás posilují na brzký boj. A hele, tamhle vpředu se mihla garda, a uprostřed ní - to je naše šampionka, Serrinen! Hned mi to spravilo náladu, pod ní jsme ještě žádný útok neprohráli, je vinikajicí stratég, dokáže až nelidsky chladnokrevně vydedukovat optimální rozestavení našich jednotek, a přesto když dojde na boj je z ní učiněný drak a sama osobně vede špici útoku do řád nepřátel.
Pochod opravdu nebyl nijak dlouhý, velitelé armád vybrali k boji příhodné místo, díváme se na nepřítele z mírného kopečka, nalevo od nás už se řadí jednotky démonů pod Modestinou generálkou Dronning, když spolu s naší hrdinkou projednávají poslední detaily vypadají jako by si z oka vypadly. Dokonce jsem slyšel že i hrdinka démonů je stejně nelítostná bojovnice jako ta naše, jestli je to pravda tak se monstra mají dneska na co těšit! A je to pohled celkem nadějný z toho našeho kopečka, naše protivníky sice taky vede silný hrdina ze starých časů (proč to sakra nikdy nemůže být snadné, slyšel jsem že zdaleka ne každá sedmička má hrdinu) a je jich až nechutně mnoho (zvědové hlásí přesný počet: Horda!), nicméně pohled na naše organizované šiky s moderní výzbrojí (nedávno jsme dokonce nafasovali pokusné granáty typu "černé vajíčko", taková exploze temnoty v řadách nepřátel dělá slušnou paseku) oproti jejich šílenému neuspořádanému davu dává tušit že dnes by nemuselo být až tak zle.
Bitva začíná téměř okamžitě, je třeba využít naši taktickou výhodu lepšího postavení a výzbroje, my lučištníci zahajujeme palbu na maximální dostřel (je těžké v tom davu naproti i na tuto vzdálenost nic netrefit) a k protivníku stoupá hotové mračno střel - obyčejných i magických. Zdá se že nepřítel nenese palbu zrovna dobře, jeho čelní řady se po několika salvách pokoušejí schovat kam se dá, dokonce se někteří i obracejí zpátky, ale to samozřejmě nepřátelští velitelé nemůžou dopustit, zadní řady nastavují hroty svých zbraní a nedovolují předním ustoupit ani kdyby náhodou přeslechli hlas polnice která troubí do útoku. Je to samozřejmě krok z nouze, takovýto čelní útok do kopce proti plné palbě je jen těžko něco víc než organizovaná sebevražda, ale jistě je lepší když jednotky zahynou v útoku (když se alespoň snaží způsobit nám nějaké škody) než kdybysme je postříleli na ústupu a zbytek by se ušlapal navzájem.
Nám ovšem jejich atak vyhovuje, jak se k nám blíží je vidět že jim postupně začínají docházet síly (zkuste si zběsile pádit s plnou polní do kopce, v dešti šípů nepřátelských lučištníků a neustále zakopávajíc o překážky i padlé druhy), taky se zkracuje vzdálenost střelby čímž roste přesnost ale i účinek střel v cíli (mnohé protivníky naše šípy prošpikují srznastrz i přes brnění, pravda poněkud chatrná). V našich předních řadách už se připravuje obrněná pěchota, stavějí rychlé zátarasy a o zem opírají kupředu skloněná dlouhá kopí. A funguje to, čelo oslabeného nepřátelského útoku se o překážku tříští, decimovaní a vysílení útočníci nemají ten správný moment aby prorazili. Vzniká tak velká zóna zmatku, kterou sice zezadu napájejí další řady útočníků, ale vpředu se nikam nepostupuje, a z nepřátelských těl se pomalu začíná vršit val který dále znesnadňuje jejich pronikání. To by mohl být správný okamžik pro naši elitní kavalerii! A je to tak, kavalerie se vydává do útoku po našich křídlech, čerstvá a dosud při plné síle, bleskově postupuje relativně volným prostorem okolo bitevní vřavy a zdá se že pokud nepřátelé něco rychle nevymyslí, podaří se nám perfektní obklíčení. Fakt, ti kluci od koní to dokázali, nežrali seno (a občas koně, když se desátník nekoukal) nadarmo, obklíčení se daří. Hotový Scipio Pekelný, jako u Canae, klasický manévr který zlomil vaz už nejedné protivníkově armádě. Do toho nastupují naši létavci, normálně záloha na horší časy ale teď se vysloveně hodí, bitevní vřava je téměř neprostupná a oni to mají "svrchu" jako na dlani, skoro nikdo na ně nestřílí (což bývá normálně příčina jejich krutých ztrát) a sami mohou efektivně přiživovat zmatek a zkázu v řadách nepřátel.
Nepřátelské tvrdé jádro se zdá celkem drží uprostřed, ale vtom přichází zpráva že padl nepřátelský hrdina! Tak to je vymalováno, zbytek ochabuje a nám začíná docházet že už stačí "jen" je pořádně zamést, nenechat je zbytečně uprchnout z bitevního pole aby nemohli škodit někde jinde znovu (i když, slyšel jsem že mimo zříceniny monstra nepřežívají dlouho, ať už umírají sami nebo jim někdo "pomůže", každopádně se rozprchávají a mizí). Ztráty na naší straně jsou uspokojivě nízké, a navíc díky tomu že jsme opanovali bojiště dostávají naši léčitelé možnost projít naše řady a vyhledat naše zraněné a padlé a pokusit se s tím "něco udělat". Tentokrát budou nepochybně stoprocentně úspěšní, je jich na to dost a jsou šikovní. Díky tomu i z kruté bitvy vycházíme s nulovými ztrátami.
V dálce u brány zříceniny už garda doprovází naše hrdiny na výpravu za poklady ruiny, zatímco poslové spěchají na všechny strany aby zvěstovali naše slavné vítězství. Náš Temný Pán už zdá se o všem ví, nepochybně nás celou dobu pozorně pozoroval pomocí svých transOčí i magie, všichni cítíme jeho spokojenost. Ta je nám nejlepší odměnou, ale budou i další, po takovém úspěchu budou řády a vyznamenání jen pršet.
Hurá! S peklem na věčné časy, a nikdy jinak!
- Přílohy
-
-
-
DamianLord
- Příspěvky: 8
- Registrován: 16 bře 2014, 16:52
Re: Blahobřejeme Modesty a SYN!
Vynikající povídka! Díky moc, rád jsem si ji přečetl.
Re: Blahobřejeme Modesty a SYN!
Děkujeme za povídku, odměna byla vydána.