Modesty a hwmland dne 25.12.

[Modesty]

Byl Vánoční čas, všude vládl klid a mír.
Seděla jsem v hodovní síni u obrovského stolu a pozorovala ruch, který tu vládl. Rozsvícený stromeček zářil do dáli, lidé spolu s vojáky spokojeně hodovali a slavili narození Ježíše Krista. Usmála jsem se a upila ze své číše.Po měsících bojů je konečně čas si trochu odpočinout. Po mé pravé ruce seděla Dronning. Na to jak je mladá, vedla vždy vojsko neohroženě do bitev a nikdy se nezalekla žádného nebezpečí. O něčem se přela s Tillbakou, hlavním obráncem naší pevnosti. Na Vánoční čas očaroval hlavní vesnici a tak byla chráněná proti útokům zvenčí. Jediný Šmajdalf chyběl. Můj hlavní čaroděj věnoval chvíle klidu rozvoji kouzel a hukot tolika lidí by mu vadil. Proto trávil dobrovolně Vánoční čas ve vedlejším hradu. S částí družiny byl vždy připraven bránit domovy zbytku obyvatel mého panství.

Náhle jsem uslyšela jemné klepání na okno. Pohlédla jsem tím směrem a uviděla poštovního holuba, který byl vždy předzvěstí blížících se bojů. Věděla jsem, že sváteční klid je nenávratně pryč. Dronning a Tillbaka zaslechli ten starý známý zvuk také. Neřekli nic, vstali, a odešli se připravit do zbrojnice. Budou tam čekat na mé rozkazy. Přešla jsem k oknu a vpustila holuba dovnitř. Jako vždy, i nyní spolehlivě donesl důležitou zprávu a zasloužil si tu nejlepší péči. Sál se utišil a já začala číst důležitou depeši psanou lordem hwmlandem: "Má královno, náš společný přítel naléhavě potřebuje naši pomoc. Vím, že ruším tento sváteční čas, ale v jeho panství byla objevena zřícenina. Velikostí se jí nevyrovná žádná z těch, které se mu podařilo již srovnat se zemí. Pustoší okolo vše živé. Pokud máme mít vůbec šanci mu pomoci, musíme se vydat neprodleně na cestu."
Když jsem dočetla, sál byl úplně ztichlý. Pohlédla jsem na své vojáky - ale v jejich očích jsem nespatřila zklamání, ani nechuť, ale odhodlání, které jsem cítila i já. Odhodlání vyhrát další boj. Nebylo potřeba nic říkat, všichni věděli, co mají dělat.

Nejprve jsem odeslala mého milovaného ohnivého dráčka s odpovědí lordu hwmlandovi: "Ano, boje se zúčastníme, sejdeme se před branami zříceniny. Je však potřeba se mít na pozoru, v okolí ruiny žijí stvůry ohyzdnější, než monstra. A je tam i Oko bez víčka, ověnčené ohněm, které nikdy nespí..."
Soptík znal cestu velmi dobře a věděla jsem, že lord hwmland dostane odpověď obratem. Poté jsem zašla do zbrojnice, bylo nutné rozhodnout, jaká brnění mají použít mí vojevůdci. U Dronning jsem jen na chvilku váhala s kouzlem na posílení odvahy. Proti stvůrám, se kterými se setkáme, musíme využít všech dostupných kouzel a armáda bude odvahu potřebovat.Když byla příprava hotova, nasedla jsem na svého věrného draka Ládóna, který již cítil vzrušení z další bitvy. Vyrazili jsme všichni vpřed na dlouhou cestu.

Konečně mi zvěd hlásil, že vidí tábor připravený lordem hwmlandem. Přivítala jsem se s ním, majestátně sedícím na věrném Jednorožci a pohledem zkontrolovala jeho brnění. Věděla jsem, že on udělá to samé - nesmíme si dovolit žádnou chybu. Vše ale bylo správně přichystáno a lordův zvěd mi předal depeši jejich zvědů. A skutečně. Za hradbami se to jen hemžilo neskutečným množstvím Orců, Golemů, Gargouill a Jehlosaurů. Nad tím vším létali Duchové ohně. Zástupy odporných příšer se ztrácely v mlze, není tedy možné zjistit jejich přesný počet. Je to poprvé, co jdeme do bitvy s takovouto nejistotou.Ale to nejhorší bylo ve středu. Krutý vládce monster Eifedir, postrach Karpatska a metla Moldávie, seděl jako paša na krvavém trůnu v zámku bolesti na hoře z lidských kostí. Lorkilil, věrný to hwmlandův vojevůdce, ukázal na svoji starodávnou zbraň. Přikývla jsem. Ona je viditelná z dáli a zástupy nebohých nepřátel před ní v hrůze prchají z bojiště.Věděla jsem, že Eifedir má vojsko udatné, ale proti této zbrani, ukořistěné samotným monstrům, je jejich odvaha slabá jako list papíru.

Vyrazili jsme kupředu. Letěli jsme proti bouři vyčarované Eifedirem, kdy každý krok pochodu trval mnoho času a stál nás obrovské množství sil. Když jsme si mysleli, že cesta snad nikdy neskončí, stáli jsme najednou u vchodu do zříceniny. Mlha se rozestoupila a bouře ustala. Na okamžik bylo smrtelné ticho, viděla jsem před sebou jen mrtvolnou šeď očí nepřátel. Náhle Dronning, posílena odvahou, vyrazila doprostřed bojiště následována Lorkililem. Všichni naši vojáci se rázem vzpamatovali, nejistota a strach se rozplynuly. Vyrazili do boje za svými vojevůdci. Snažili jsme se rozdělit jejich obrovské počty a to se nakonec povedlo. Eifedirova armáda se rozdělila a bojovala v malých skupinkách. Naši vojáci neznali slitování. Bojovali udatně, bok po boku spolu démoni a elfové. Byla to velkolepá podívaná a brzy byl konec. Naši léčitelé oživili skupinku padlých a my se s vojevůdci vydali prohledávat bojiště. Museli jsme zjistit, jestli Eifedir nepřežil. Nalezli jsme ho po chvilce, údy oddělené od těla. Ne, toto ani on nemohl přežít. V jediné místnosti, která ve zřícenině zbyla, leželo několik truhlic. Zlata a železa bylo požehnaně, bude to kořist pro vojáky. Nás však zajímala těžká, okovaná a uzamčená truhla. Bylo nutné vyřknout starodávné zaklínadlo, abychom ji dokázali otevřít. A vskutku, naše odměna stála zato. Truhla byla plná vzácných černých perel - výprava byla bohatě odměněna.

Rozloučili jsme se s lordem hwmlandem a jeho věrnými druhy, a vyrazili na cestu domů. Ale šlo se nám lehko - dílem to bylo vítězstvím v bitvě, dílem lektvarem, kterým nás léčitelé posilnili. Konečně jsme byli doma. Zpět v hodovní síni, abychom mohli přípitkem uctít padlého vojevůdce.

[Arseni]

Moc pěkná povídka, gratuluji oběma ke zničení arci

[Darebacek]

Děkujeme za pěknou povídkou.
Odměna na vás čeká ve hře.
Hezké svátky!